Článek
Už jste se vrhl do atletické přípravy na olympijskou sezónu?
Začal jsem makat v Tatrách, kde jsem ale měl problémy se zády. Ploténka mi tlačila na pouzdro nervů, vznikl otok a bolelo to. Ale Pavel Kolář (fyzioterapeut – pozn. red.) je odblokoval a od pondělí zase dřu. Ten výpadek se dá dohnat.
Jak se rozvíjí stavba vašeho sportovního centra?
Určitě by bylo lepší, kdyby už to fungovalo, ale trochu se to zpozdilo. Obíhám dodavatele a architekty, starám se o reklamu, chodím tam každý den to kontrolovat. Mělo by se otevřít koncem ledna na zkušební provoz. Počítáme, že naplno začneme letní sezónou.
Příjemné povinnosti by vás měly čekat o víkendu v Monaku, kde je vyhlášení nejlepších atletů roku. Chystáte se tam?
Byl jsem nominován za výkon roku, a to se neodmítá.
Které výkony letos nejvíc zaujaly vás?
U atleta je pro mě nejvíc světový rekord, takže Asafy Powella na stovce. A mezi ženami jednoznačně výkon přes 7000 bodů vícebojařky Caroliny Klüftové, tu hranici jen tak někdo nepřekonal.
Jak se vám celá ceremonie v Monaku zamlouvá?
Byl jsem tam už dvakrát, jednou sám a jednou s (manželkou) Evou. Mohlo by se to zatraktivnit, člověk tam celý den čeká na to vyhlášení, pak je za dvě hodiny hotovo a letí se domů...
Ale na vyhlášení je aspoň víc času si popovídat, ne?
Určitě, ty dvě hodiny jsou skvělé. Posledně jsem seděl s Larsem Riedlem, s nímž jsem od té doby dobrý kamarád, i s Frankie Fredericksem, chvíli si povídal s Powellem... Pro mě jsou hrdinové ti, kteří byli medailisty už v době, kdy já se šplhal nahoru. I když jsem třeba pak dokázal víc než někteří z nich, pořád mě respekt k nim neopustil, jsou to pro mě páni atleti. A ty, co vyrostli se mnou, vnímám jako vrstevníky.
Úpravu vousů ve stylu Franze Josefa z českého Atleta roku nezopakujete?
To jsem shodil hned druhý den po vyhlášení. Tam je to spíš tradice, že když jsem jednou přišel jak trouba, měl jsem pak výbornou sezónu, tak si teď říkám, že čím za většího troubu budu, tím lepší sezónu budu mít. Tak doufám, že teď jsem byl za dost velkého troubu (smích).
