Článek
Špotákovou dělilo v konečném součtu od Sáblíkové jen dvaatřicet bodů, mistryně světa z Ósaky ale z druhého místa žádnou tragédii nedělala. Ostatně, již před vyhlášením poodhalila tušení, jak to dopadne. „Poprvé jsem byla v anketě Atlet roku sedmá. Podruhé jsem byla v Atletovi druhá. Poprvé jsem byla ve Sportovci roku sedmá. A teď bych mohla být ve Sportovci...,“ smála se.
Jen ji mrzelo, že víc než polovina sportovců z finálové desítky při slavnostním večeru chyběla. „V noci na sobotu jsem se vracela ze soustředění z Tenerife a už v novinách jsem četla, že tady nebude ten a ten a ten... Přijde mi to zvláštní. Snad to ten pořad příliš nepoškodilo, snad tam nebyli jen samí virtuální lidi,“ doufala, že diváci u televizních obrazovek omluvili předtočené rozhovory.
Kdyby mohla rozhodnout, snažila by se najít ideálnější termín. „Přizpůsobování vyhlášení ankety potřebám televize a ne sportovců není úplně dobré. Je divné, když si vítěz nemůže přijít pro ocenění. Já bych se navíc ráda setkala se sportovci, které ještě neznám. Třeba s Jardou Jágrem nebo Markem Jankulovským. Je to škoda,“ uzavřela Špotáková.
