Článek
Personu non grata britské atletiky původně nechtěli vůbec na národní šampionát pustit. Kvůli obavám z případného soudního sporu ale svolili. A Chambers v Sheffieldu vyhrál šedesátku čtvrtým časem roku 6,56. Podle pravidel by měl startovat na halovém MS ve Valencii. A zástupci svazu skřípou zuby...
Jak Chambers ke špatné pověsti přišel? Jako juniorský světový rekordman vtrhl do seniorské atletiky, získal bronz na mistrovství světa, jenže v roce 2003 přišel pozitivní test na steroid THG. Chambers později vinu přiznal, o dopingu mluvil otevřeně. Když se ho ptali, jestli může v olympijském finále „čistý“ atlet zdolat nadopovaného, odpověděl: „Jo, je to možné. Ale ten, co si pomohl dopingem, by musel mít opravdu hodně špatný den.“
Po nucené dvouleté pauze se vrátil a hned získal se štafetou zlato na ME v Göteborgu. Jenže kolegové na aféru nezapomněli, Darren Campbell s ním odmítl absolvovat čestné kolo, protože už jednou o medaili kvůli Chambersově diskvalifikaci přišel.
Chambers přesměroval pozornost na americký fotbal
Po sezóně se zdálo, že bude mít britská atletika o starost méně. Chambers přesměroval svoji pozornost na americký fotbal, chtěl se uchytil v týmu Hamburg Sea Devils. A právě o rok, kdy se v něm marně zkoušel prosadit, se nyní opírají odpůrci jeho startu ve Valencii. Byl totiž mimo dosah dopingových komisařů, neabsolvoval žádné testy. Podporu nemá ani u samotných atletů. „Kdyby bylo na mně, nenominoval bych ho, atletiku poškodil,“ řekl BBC legendární půlkař Steve Cram.
O osudu devětadvacetiletého Chamberse by mělo být jasno dnes, kdy svaz oznámí nominaci. „Já už udělal všechno, abych vrátil Británii na atletickou mapu. Ukázal jsem, že to umím i bez dopingu. Teď je to na funkcionářích,“ vzkázal Chambers. A zřejmě soukromou válku vyhraje. „Po zvážení všech okolností s ním bude zacházeno jako s ostatními,“ naznačil výkonný ředitel svazu Niels de Vos. Každopádně cesta na OH by mu měla zůstat uzavřená.
