Článek
Znamenala pro vás výškařská soutěž velké nervy?
Celý den jsem byla v pohodě, ale pak když se začaly skákat ty nižší výšky, začala jsem o tom víc a víc přemýšlet.
Na co jste myslela? Jen na své výkony nebo i na to, jak skáče vaše sokyně Dubnova?
Romanu jsem se snažila nevnímat, spíš jsem se soustředila sama na sebe. Když se koukám na rytmus někoho jiného, člověka to může splést a rozhodit. I když ten její rozhodující skok jsem viděla.
Takže byste nechtěla, aby jako v Americe rozhodoval o nominaci jediný závod?
To opravdu ne. Jsem ráda, že se limity dají plnit po celé nominační období.
Od nervů si občas pomáháte skleničkou vína večer před závodem. Pomohlo i teď?
Dala jsem si ho v pátek.
A po závodě na oslavu?
Radši to nechám až po Valencii.
Romana Dubnova říkala, že jí se ani moc do Valencie nechtělo.
To mně se tam chtělo moc. Asi to bylo vidět. (úsměv)
Bavily jste se spolu před závodem?
Kecaly jsme už na rozcvičováku, my se v pohodě bavíme i s Bárou Lalákovou.
Ta vám neříkala, že v ní byla malá dušička, jestli ji z nominace obě nevystrnadíte?
No, něco plácla. Ale já ji trochu záviděla, že nemusí skákat a že má pěkný slunečný den. Ale asi to i pro ni byly nervy, i když se tyhle závody nerozhodují na extra velkých výškách. Pravděpodobnost, že bychom obě zdolaly 197, byla poměrně malá.
Pro vás by to byl osobní rekord. Nescházela na této výšce už motivace?
To ne, já už na to letos útočila několikrát a vždy těsně neuspěla, takže je to pro mě pořád výzva. Ale sezóna se pro mě rozjela dobře, na to, že jsem před závodem v Brně brala antibiotika a mám zatejpovanou nohu...
Kvůli ní máte nové tretry?
Z předchozích treter mě noha zlobila. Chtělo by to dvakrát proběhnout v nových. A já si to jen zkusila doma. Pocit jsem z nich měla dobrý, tak jsem v nich skákala.
