Článek
Vaší hlavní disciplínou ve Valencii má být dálka. Kde v závodě vidíte hranici, za níž začíná úspěch?
Projít kvalifikací do finále, to považuji za úspěch. Skočit co nejdál, s touto myšlenkou do závodu půjdu a doufám, že se potvrdí to, co je v mé dosavadní kariéře výjimečné. Na šampionátech jsem uměla skočit daleko vždycky, když jsem to potřebovala. Na mítincích se mi to nedaří.
Kvalifikace dálky a krátkých překážek, kam jste se rovněž kvalifikovala, jsou příští sobotu na programu v krátkém sledu za sebou. Nevadí to?
Naopak, je to výhoda. Překážky jsou v půl jedenácté a dálka v poledne. Tohle prostě vyšlo. Před dálkou se dobře rozcvičím.
Když se vám podaří skočit z kvalifikace do finálového závodu dálkařek v neděli, poběžíte v neděli štafetu?
V tom případě dostane přednost dálka a štafetu poběží náhradnice.
Není vám líto, že nejste pozvána do soutěže pětibojařek?
Líto mi to je. Těšila jsem se. Nejdříve mi ze svazu volali, že mě IAAF pozvala, vzápětí, že ne, že dopis špatně přeložili. Pak zase, že ho přeložili znovu a pozvaná jsem. A na druhý den přišla z IAAF omluva, že zapomněli na mítink v Tallinu a po započítání výsledků jsem se do osmičlenného pole nevešla. Ale já se stejně na ten pětiboj ve Valencii připravuji. Třeba se některá z pozvaných kvůli nemoci nebo zranění omluví a já jsem první náhradnicí.
V které z disciplín máte ve Valencii naději na nejlepší umístění?
To je jasné, v pětiboji. Kdybych se do soutěže vešla, byla bych nejhůře osmá. Ale s letošním maximem 4632 bodů bych mohla být mnohem výše.
Vloni na halovém ME v Birminghamu jste měla bronzovou čelenku a skončila jste třetí, tedy bronzová. V Debrecínu na mistrovství Evropy do 22 let jste si vzala stříbrné brýle a získala jste stříbrnou medaili. Co chystáte ve Valencii?
Něco s nehty. Nechte se překvapit.
