Článek
Jak moc narušily starosti spojené s otevřením sportcentra vaši přípravu?
Dost. Seděl jsem na třech židlích, měl jsem atletiku, rodinu a sportcentrum. Neublížilo mi to ve smyslu objemu tréninku, ale méně času zbylo na regeneraci. To se pak mohlo podepsat i na halovém mistrovství světa (Šebrle závod nedokončil kvůli natrženému stehennímu svalu – pozn. red.).
Teď už jste v pořádku?
Ano, už jsem byl třikrát běhat, nohu jsem necítil. Dokonce jsem absolvoval jeden závod v Praze 8, kde jsem běžel se synem. Řízení sportcentra teď nechám na svých spolupracovnících. Já se odteď soustředím na olympiádu.
Jak velký skluz jste nabral kvůli zranění z Valencie?
Čtrnáct dnů, týden jsem měl mít stejně volno. Ta trhlina ve svalu nakonec nebyla půl centimetru, ale jen milimetr. Po deseti dnech už to bylo zahojené.
Takže obavy lékařů, že budete mimo až šest týdnů, byly přehnané?
Doktoři radši nadsadí, já z toho neměl obavy. Tahle zranění mívám a znám. Větší strach bych měl z kolene nebo achillovky, to je pak průšvih...
Ve středu odlétáte do Afriky, tam už budete moct trénovat naplno?
Začíná se objemem, rychlost budeme přidávat postupně. Budu tam do 27. dubna, pak mě čeká čtrnáct dní v Debrecínu.
Do vaší skupiny trenéra Kupky přibyl Josef Karas. Ten jede s vámi?
On už tam je asi tři týdny, je to pro mě pomoc. Když budeme spolu běhat nějaké úseky a kopce, nebudu muset běhat sám.
A do Götzisu pojedete?
Trenér nechce, já bych rád. Ale když pojedu, žádný super výkon neudělám. Čtrnáct dnů po soustředění, to se vyladit nedá. Když budu fit, půjdu před olympiádou dva desetiboje, asi v Kladně nebo na Evropském poháru. Ale spíš budu závodit v Kladně.
