Článek
Jak se tedy aktuálně cítíte?
Přijela jsem ze soustředění v Nymburce, kam se zase vracím. Už jsem schopná běhat a posilovat, abych nabrala kondici, dokonce zvládám i pětisetmetrové úseky v tempu jako před zraněním. Jen musím být opatrnější. Snad co nejdříve budu moct přípravu směřovat od objemu ke kvalitě, abych se mohla věnovat i odrazům a technice.
Kdy vám bylo od vašeho zranění nejhůře?
Právě, že jsem ani po operaci nebyla zničená, deprese jsem neměla. Spíš jsem už přemýšlela, jak dál, kdy začnu trénovat... Neklesala jsem na mysli.
Pomohlo vám, že zdravotních trablů už jste si za svoji kariéru „užila“ dost?
Myslím si, že určitě.
Jaké byly první dny, kdy jste se vrátila k tréninku?
Celkem krušné, nejdřív jsem běhala jak poraněná srna. Pajdala jsem, měla jsem zaťaté všechny svaly. Běžela jsem padesát metrů, pak jsem musela zastavit, chvíli jít, pak běžet znovu... Teď po dvou a půl týdnech tréninku už je to mnohem lepší.
| Očima operujícího lékaře Martina Scheichla: |
| „Klíčových v medicíně bývá prvních šest týdnů, kdy se Katka pohybovala o berlích a žádné komplikace se neobjevily. I když už je koleno v podstatě v původním stavu, než štěp zcela vroste, což může trvat šest až devět měsíců, bývá tkáň náchylnější na další poranění. Proto musím Katku ještě trochu brzdit, i když už má povolenu určitou zátěž, která se postupně zvyšuje. Především si musí dávat pozor na podklouznutí.“ |
Kdy byste si mohla poprvé skočit o tyči?
To vážně nedokážu odhadnout. Začít skákat bez fyzičky by bylo zbytečné, teď musím pracovat hlavně na ní. Roli může hrát i psychika, nemá cenu třeba na konci června začít skákat, když to nepůjde.
Oželela byste i olympiádu, kdyby to nešlo?
Určitě nebudu dělat nic za každou cenu, za rok je mistrovství světa v Berlíně, když to nepůjde, připravím se na něj. Ale samozřejmě, že chci splnit limit už do Pekingu...
Zajímaly se o váš stav i soupeřky?
Byla jsem překvapená, ale ano. Už když se vrátil trenér z halového mistrovství světa, nebo mi to hlásil i Štěpán Janáček, jenž má blízko k polské reprezentaci (manželkou tyčkaře je polská čtvrtkařka Grazyna Prokopek-Janáček - pozn. red.) říkal, že se na mě ptaly. Přály mi brzké uzdravení i Australanky, Němky, Rusky...
I Jelena Isinbajevová?
Ta ne.
Co jste na její výkony během halové sezóny říkala? Sice vylepšila halový světový rekord, ale na mistrovství světa vyhrála až na pokusy...
Já už v létě tvrdila, že není o dvě třídy lepší, jak se říkalo. Ale celé pole se čím dál víc vyrovnává, holek, které umí 470, už je spousta a pak záleží, jak které sedne závod.
Jak o vás během zranění pečoval váš výškařský přítel Tomáš Janků?
Snažil se, pouštěl se do věcí, které předtím nedělal. Třeba vařil, uklízel, pral... Myslím, že je rád, že už to má za sebou. (úsměv)
Když jste viděla, jak mu to šlo, nenecháte některé práce na něm i teď?
Ale já věděla, že mu to půjde, on když se do něčeho pustí, tak to zvládne. Má to teď těžší, ale kolikrát naopak on sám chodí a říká: „Tohle už se ale pere jinak“. (smích)
Co jste stihla během doby, kdy jste nemohla trénovat?
Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré, tak jsem si po loňské sezóně aspoň dobře odpočala a pilně jsem studovala. Už jsem skoro uzavřela skoro celý pátý ročník (magisterské studium Vysoké školy ekonomie a managementu - pozn. red.), což je velká úleva směrem k olympiádě. Takže jsem nezaznamenala, že bych se nudila.
