Článek
V Prostějově vás čeká i golf, hrajete ho? Jaký máte handicap?
Jo, mám handicap, golf je můj handicap. (rozesměje se) Baví mě ho hrát, ale jen rekreačně. Nechci s někým závodit.
Závodění jste si užil dost. Za kolik byste zaběhl stovku ve svých šestačtyřiceti letech?
Nemám ponětí. Naposledy jsem běžel závod v roce 1997, od té doby jsem nikdy na čas neběžel. Spíš chodím do posilovny, kterou mám doma, nebo jezdím na kole.
Ale určitě atletiku pořád sledujete. Co říkáte situaci na stovce, kde se tři sprinteři perou o světový rekord?
Po pravdě, už jsem mimo atletiku přes deset let, Bolta, Gaye ani Powella jsem vlastně ani na živo neviděl běžet. Takže po mně nechtějte, abych říkal, kdo vyhraje stovku na olympiádě... Spíš mě těší, že jsou skvělí atleti po celém světě, na všech kontinentech.
Obojživelníci, kteří zvládnou dálku i sprint na špičkové úrovni, už se v atletice moc nevyskytují. Může se to ještě změnit?
Já doufám, byl bych rád. Myslím, že je problém v trenérech, všichni atleti se moc specializují. Sprint a dálka nejsou tak odlišné disciplíny, jak se může zdát.
Přičinil jste se o to, že se atletika stala profesionální. Zamlouvá se vám, jak se vyvíjí?
Moc ne. Nelíbí se mi její finanční propad. Příliš mnoho lidí se stará o své a to nepomáhá sportu. Atleti nevědí, jak propagovat svůj sport. Já chodil na recepce pro sponzory, promo akce, tiskové konference... Mladí atleti také potřebují dobré trenéry i mentory, kteří by jim řekli třeba i to, že je špatné brát doping.
S ním je spojena jedna z největších kauz v dějinách atletiky. Zlato ze Soulu na stovce vám připadlo po diskvalifikaci Kanaďana Johnsona právě kvůli dopingu, ale on pak obviňoval i vás, že berete podpůrné prostředky.
Je to trapné a směšné. To nemá nic lepšího na práci? Teď jsem zase četl nějaký jeho výrok. Vždyť už uplynulo dvacet let a on pořád sedí a vymýšlí nějaké příběhy! Divím se, že ho někdo poslouchá a noviny to tisknou. Měl by si konečně najít nějakou práci, aby přišel na jiné myšlenky. Nebo podstoupit nějakou léčbu, protože to vážně není normální...
Vedle atletiky jste byl draftován i v lize amerického fotbalu a basketbalu. Nezvyklé...
I v baseballu! Kromě hokeje ve všech významných amerických sportech, v tom jsem asi unikát. Ale to byla spíš legrace. Nejblíže jsem měl k americkému fotbalu, ale jsem rád, že jsem si vybral atletiku.
Čemu se věnujete teď? Kdysi jste prohlásil, že chcete být tak bohatý, abyste nemusel mít žádnou práci. Daří se?
Opravdovou práci nemám, jsem Carl Lewis, to je můj job. (směje se) Ale mám svoji nadaci pro malé děti, také se věnuji produkování filmů, to mě baví. A mám pod sebou atletický tým, kde jsou i dálkař Phillips a čtvrtkař Brew. Jsem pro ně takovým rádcem.
Ambice v politice nemáte?
Sleduju ji, píšu sloupky do jednoho on-line magazínu. Jsem demokrat, takže podporuji Obamu. Hlavně ať nezvítězí republikáni... Ale já do velké politiky teď rozhodně nemířím.
