Článek
Limit 230 centimetrů už jste atakoval několikrát, až v Leirii to vyšlo. Velká úleva?
Věděl jsem, že to musí přijít, ale obava tam trochu byla. Naštěstí už je pryč, obrovsky se mi ulevilo. Teď jsem v úplně jiné situaci, mám klid na trénink na olympiádu, což je jediný závod, který mě letos zajímá. Na mítincích startovat samozřejmě budu, ale všechno to bude z tréninku.
Takže jste si nepřipouštěl, že byste se do Pekingu vůbec nemusel probojovat?
U výšky platí, že i když má člověk formu, nemusí to vyjít. Před Göteborgem, kde jsem měl medaili, jsem 230 skočil jen jednou...
A loni jste limit pro Ósaku skočil ještě později, až na mistrovství republiky...
Přesně tak. Někdy je to výhoda, ale je to trochu stresující, protože člověk musí ladit formu na každý další závod a příprava trochu pokulhává.
Navíc teď nemusíte riskovat, když se zase ozve stehenní sval, s nímž jste měl starosti.
Naštěstí je to teď dobré, ale určitě i z toho důvodu je to výhoda.
Na Evropském poháru jste skákal 221 a pak hned 230. Protože se sčítaly výsledky i z ostatních skupin, bylo to riziko. S tím jste nekalkuloval?
Vůbec, na to jsem se nedíval. Předpokládal jsem, že ti kluci v Leirii budou mít lepší výkonnost a dotáhnou mě nahoru, ale na 221 už jsem byl vlastně sám. Tak jsem si říkal, že to tam buď šlehnu, nebo ne.
Oslavili jste postup do superligy mistrovství Evropy?
Pro nás je to úspěch, že i přes dva výpadky jsme postoupili, navíc já si zajistil olympiádu, takže oslava proběhla.
V zimě jste říkal, že olympiáda může být vaše poslední velká akce. Platí to?
Platí. Pořád mi to ale jde, a když budu s olympiádou spokojen, budu se rozhodovat, co dál.
