Článek
V Plzni pršelo, foukal vítr. Neměla jste strach absolvovat svůj první závod po operaci kolena v takových podmínkách?
V tretrách to neklouzalo, i když je pravda, že jsem se těšila na lepší počasí. Ale jak jsem se rozcvičila, říkala jsem si, že to musím zkusit, i když jsem byla nervózní jako malé dítě.
Původně měl být vaší letošní závodní premiérou čtvrteční závod v Ústí nad Labem. Kdy padla volba na sobotu v Plzni?
Až na posledním tréninku. Povedlo se mi dobře zaskákat, tak jsem chtěla mít dvě šance na limit, protože v Ústí může být taky ošklivé počasí... Teď už budu v Ústí v pohodě a můžu se soustředit na skákání.
Kolik jste toho měla v tréninku vůbec naskákáno?
Skáču teprve týden, i se závodem to bylo potřetí. Proto byla i technika rozházená, každý skok jiný. Věděla jsem, že když skok dodělám, můžu létat vysoko. Na těch 435 byla slušná rezerva, ale na další výšce už jsem jen třikrát proběhla. I proto jsem s tím výkonem velmi spokojená.
Také jste tvrdila, že pro cestu do Pekingu bude nejdůležitější váš pocit. Jste rozhodnutá na olympiádu odjet?
Určitě, věřím, že u tohoto výkonu nezůstane. Do konce června jsme pracovali na fyzičce, neskákala jsem. Když vydrží zdraví, nemusím skončit na 435, ale můžu myslet i na finále.
Dá se dostat i do formy, která vám vloni přinesla stříbro z mistrovství světa?
Těžko říct, to se předpovědět nedá. Až prodloužím rozběh a vezmu si tvrdší tyče, mělo by to být lepší.
Operované koleno se při závodě neozvalo?
Vůbec. Musím to zaklepat, nebolelo a ani po závodě ho necítím.
Viděla jste páteční světový rekord Jeleny Isinbajevové?
Neviděla. Jeli jsme ráno do Plzně, jen jsem dostávala informace po SMS, jak jí to jde. Skákala prý zase hezky technicky, odstranila chyby a už je to podobné jako před třemi lety. Navíc má motivaci v podobě soupeřky Stuczynské.
