Rubriky:

Atletika

Železný by nerad potkal černou kočku

21. srpna 2003 11:13 - PRAHA

Mazák v české výpravě pro atletické MS Jan Železný je pověrčivý a aby pro něj start na šampionátu dobře dopadl, nesmí v Paříži potkat černou kočku. Jinak před odletem hýřil úsměvy, na koně ho vyšvihl minulý týden vítězný hod 87,95 m na Zlaté lize v Curychu, který také zahnal pochybnosti o tom, jestli na MS pojede, anebo zůstane doma u televize.

 

ČTK/Dan Krzywoň

"I kdyby mě to na Letzigrundu takhle daleko nedoletělo, stejně bych na Paříž vyrazil. V průběhu sezóny jsem přece měl slušné výsledky," kápl božskou rodák z Mladé Boleslavi, jenž čtyři ze šesti letošních závodů vyhrál a nezviklal ho ani Řím, kde mu při rozcvičce náčiní létalo dál než v soutěži a pak se musel smířit až se čtvrtým místem.

Fanoušky dlouho napínal

Atletické fandy ale dost dlouho napínal. Své rozhodnutí stále oddaloval, v zimě také říkal, že o cestě do města na Seině neuvažuje. "Loni jsem byl na operaci se zády, proto ta opatrnost," nechával si otevřená zadní vrátka, kdyby ho opět zaskočily zdravotní problémy, jichž si užil nemálo loni před Evropou.

Tehdy se do Mnichova vydal, ale na Olympijském stadiónu, kde měl nejspíš poslední šanci dosáhnout na kontinentální zlato, dopadl neslavně. Do finále se sice protáhl, ale tam vyhořel bez jediného platného pokusu. "V minulém roce to bylo strašné, letos se cítím nesrovnatelně líp. Už tenhle fakt mi psychicky pomáhá."

Do duše jim nevleze

Když tak dlouho s účastí váhal, možná už si jeho největší rivalové mnuli ruce, že se s ním na pařížském stadiónu Stade de France nepotkají a nebude se jim plést do cesty vedoucí ke stupňům vítězů. "V Curychu jsem jim že řekl, že s Paříží počítám. Tvářili se neutrálně. Někteří stejně tušili, že mistrovství nevynechám. Jiní si třeba mysleli opak a doufali, že to budou mít beze mě snadnější. Ale do duše jim nevlezu..."

Stuttgart, Göteborg a Edmonton jsou města, z nichž si Jan Železný už přivezl světové zlato. "Kdybych v roce 1991 nepodělal kvalifikaci, kdy jsem poslední pokus přešlápl dotekem trička, mohl jsem být první i v Tokiu," vzpomněl si na už vousatý závod, kdy ho štěstěna při tažení světovými šampionáty opustila. "Nepovedenými hody člověk platí daň sportu," dal tak najevo, že ho dnes už máloco rozhází.

Do Paříže cestuje v sedmatřiceti letech vyrovnaný, oproti soupeřům s výhodou nespočtu zkušeností. A míří tam - oproti některým předcházejícím vrcholným atletickým podnikům - brzy, už osm dní před kvalifikací. Stávalo se také, že přilétl do jejich dějiště, vyspal se a šel na start. A v Atlantě, odkud také dovezl kov nejcennější, nebydlel s českou výpravou v olympijské vesnici. Ukryl se do soukromí, aby měl klid.

Chce být na pokoji sám

Nebude se nyní v atletické vesnici nudit, nebudou mu připadat dny zbývající do závodu jako věčnost? "Načichnu alespoň atmosféru. Může to být náboj, který mi dodá energii do závodění," nemá obavy, že by čekáním ztratil koncentraci na nejdůležitější vystoupení v sezóně. A jen doufá, že na něj zbude pokoj, který bude obývat sám. "Kdybych letěl na poslední chvíli, musel bych všechno, co potřebuji k tréninku, teprve hledat a připravil bych se o čas i klid před závodem."

A nevezme, jak už se nechal slyšet po startu v Curychu, oštěp do ruky. Vytasí se s ním až v den kvalifikace. "Už chodím jen do posilovny, dělám s medicimbaly a běhám," opakoval, že ze svého předsevzetí necouvne.

"Je to ve mně. Je v mojich silách tam vyhrát," čišelo z jeho slov, že je před kláním o svůj čtvrtý světový titul, velice dobře naladěn. Ale přiznal, že k dalšímu triumfu bude potřebovat i kousek štěstíčka. "A nijak se před závodem nestresuji," připomněl. Proč také, je přece mazák...

Miloš Jerie

Zrušit