Článek
Připouštěla jste si vůbec, že byste do finále nepostoupila?
Pro mě to byla povinnost. Čeká se tady ode mě asi trochu víc, takže by bylo hodně špatné, kdybych nepostoupila. Vzhledem k tomu, že mám vyšší cíle, jsem se kvalifikace vůbec nebála. Ani kdyby zůstal limit těch 63 metrů. Kdybych se rozbalila rychleji, mohlo to doletět daleko, ale zas bych se třeba nemusela trefit hned prvním pokusem.
Před dvěma lety na MS v Edmontonu jste se rovněž kvalifikovala prvním pokusem...
Ale je v tom hrozně velký rozdíl. Tam jsem do toho musela dát všechno, protože jinak bych neměla šanci postoupit. Dnes to bylo úplně jiné, jsem o dva roky dál.
Ve finále byste měla mít hodně vysoké ambice...
Pokud mě nezradí technika, tak vím, že můžu hodit hodně daleko.
Skoro každý od vás čeká medaili. Není to trochu svazující?
Jsem v pohodě, žádný velký tlak si nepřipouštím a nervozitu necítím. Možná se dostaví až v den závodu. Ale na tu medaili je adeptek daleko víc. Udělám pro to všechno, ale radši na finále zatím moc nemyslím. Atletika je jen sport. A že mám letos druhý výkon na světě a jsem první v rankingu, ještě automaticky neznamená, že musím vyhrát. I favorit má někdy špatný den, kdy nemusí nic vyjít.
Kolik bude podle vás potřeba na medaili?
To se dopředu nedá říct. Bude záležet na větru a dalších okolnostech. Nechci dopředu tipovat, ale těch 66, 67 metrů by určitě mělo stačit.
Co budete dělat do finále?
Teď už bych chtěla víc odpočívat, možná se půjdu jen lehce rozcvičit. Letos mám naházeno hrozně moc pokusů, takže chci spíš nakumulovat energii. Stejně už bych to na poslední chvíli nějakým intenzívním tréninkem nezachránila.
