Článek
Byli živí lemuři podobní vašemu maskotovi?
Byli krásní. Oni jsou v národních parcích na těch velkých ostrovech, my byli na jednom menším, tam žijí jen v zoo. Ale zase nám je půjčili na ruku a oni z nás pořád olizovali slaný pot. Mají jemné pacičky a strašně heboučkou srst. A byli strašně kamarádští, i když někteří jsou prý i agresivní. K nim nás ale nepustili.
Takže lemur byl vaším největším zvířecím zážitkem z dovolené?
Ještě jsem si oblíbila chameleona. Toho nám také dali na ruku, my jsme si ho chovali, lezl po nás… I cvrčka si tam chytil, když vytasil ten asi třiceticentimetrový jazyk. Ale oni tam chodili i běžně po ulicích.
Střídali barvy?
Ne, to jsem neviděla. Viděla jsem různé barvy, ale že by je zrovna střídal, to ne.
K žádnému zvířeti jste neměla naopak antipatii?
Když je moc velký pavouk, tak se mi nelíbí. Zrovna jeden nám tam lezl po moskytiéře zevnitř, to jsem nechápala, jak se tam mohl dostat…
Vy jste tedy s přítelem bydleli na hotelu a podnikali výpravy do vnitrozemí?
Přesně tak, takhle to vyhovovalo stylu naší dovolené. Odpočinek, nějaké zázemí a odtamtud podnikat výpravy. Ne moc dobrodružné, ale aby měl člověk zábavu. Hodně jsme jezdili na krosové motorce, protože tam nejsou silnice, jen takové výmoly.
Madagaskar ale teď není zrovna politicky klidná oblast…
My to na tom našem malém ostrůvku ani nevěděli, tam mají ti lidé úplně jiné starosti. Nepokoje probíhaly stejně jen v hlavním městě.
Splnila jste si tedy na Madagaskaru cestovatelský sen?
Říkala jsem si, že to možná byla nejlepší dovolená v životě. Člověk nikdy neví, pak bude mít třeba jiné starosti… Klidně bych se tam ale vrátila.
