Článek
Mohou vás všechna ta vítězství, rekordy a ocenění vůbec ještě těšit? Vždyť třeba nejlepší sportovkyní světa vás AIPS vyhlásil již potřetí...
Po dvou bídných letech tohle ocenění těší. A moc. Je pro mě důkazem, že jsme se s novým trenérem Vitalijem Petrovem a technikou, kterou mně ordinuje, vydali správnou cestou a už našli společnou řeč.
Bylo hodně složité osvojit si všechno, co na vás někdejší kouč fenomenálního tyčkaře Sergeje Bubky vyžaduje?
On s oblibou tvrdí, že tyčka je v atletice profesorskou disciplínou, při níž nestačí jen převést rychlost do dokonalé techniky, protože stejně důležité je i myslet. Rychlost zvládám, techniku také, jen v myšlení jsem prý za Bubkou pořád pozadu. Proto ani světových rekordů jsem nevytvořila tolik, jako on.
Myslíte si to také?
Když to říká trenér...
Trenér Petrov v Miláně při udílení cen ovšem tvrdil, že jste schopná se neustále zlepšovat, Bubkovi se vyrovnat a svůj světový rekord posunout z dosavadních 505 cm ještě o dobrých dvacet centimetrů výš. Skutečně v sobě cítíte takové možnosti? Opravdu je možné, aby ženy zůstaly jen metr pod mužským rekordem, jak tvrdí Petrov?
Japonci pomocí virtuální techniky mé skoky analyzovali a vypočetli, že mohu překonat 537 centimetrů, jenže to je teorie. Přijde prostě den, kdy se dostanu na hranici svého limitu a dál to prostě nepůjde.
Ale vždyť jste se nechala přece slyšet, že se počtem překonaných světových rekordů chcete vyrovnat Sergeji Bubkovi...
To platí stále, protože pro mě je co nejlepší výkon víc než vítězství.
To se hezky říká, když vyhráváte všude, kam přijedete. Na olympiádách, světových šampionátech, velkých mítincích.
Zase až tak snadné to není, protože začínám většinou skákat až v době, kdy soupeřky závod končí. Je těžké udržet si koncentraci po celou dlouhou dobu. Zvláště na olympiádách, světových a evropských šampionátech! A to nemluvím o soupeřkách, jež se stále zlepšují.. Třeba Američanka Jennifer Stuczynská dala konkurenci zcela novou úroveň a mně dopomohla k další motivaci. I díky ní jsem překonala poslední světový rekord.
Zmínila jste se o koncentraci... Trenér Petrov vám prý zakazuje poslouchat při dlouhém čekání na první pokus muziku, číst knížku, jakkoli se rozptylovat. Co vůbec na ploše stadiónu při čekání trvajícím celé hodiny děláte?
Mám skutečně zakázáno nosit si na plochu cokoli, co by mě rozptylovalo. Proto se koncentruji na závod, přemýšlím třeba o poslední knížce, kterou jsem četla, myslím na první skok, jenž mě čeká.
A co třeba na to, abyste nad laťkou vypadala patřičně sexy? Na to myslíte také?
Samozřejmě. Prioritou je pochopitelně výkon, ale já se pokaždé snažím, abych při závodech vypadala co nejlépe. Když je atletka úspěšná a není hezká, není to totiž to pravé.
Co na své delfíny? Na ty myslíte při soutěžích také?
Každý přírůstek do sbírky mně udělá radost. Ať už je to figurka nebo delfín na talířku, hrníčku či třeba ručníku. Hned se cítím ve větší pohodě.
Proč jste si vybrala právě delfíny?
Protože jsou inteligentní, veselí, přátelští, prostě stejná nátura, jako já.
Až jednou skončíte, budete jako dvojnásobná olympijská vítězka a držitelka nespočetných světových rekordů natolik finančně zabezpečená, že si budete moci postavit delfinárium a být s delfíny den co den... Jako když jste se s nimi nedávno fotila.
To bych nikdy neudělala, protože delfíni mají rádi svobodu a já si nedovedu představit, že bych je zavřela v nějakém akváriu.
Už jste vůbec přemýšlela, co budete dělat, až jednou s atletikou skončíte?
Budu mít rodinu a děti. Alespoň po třech toužím. A chtěla bych další atletické generaci předávat to, co jsem se s tyčí naučila já sama.
A už víte, kdy to bude?
Do olympiády v Londýně v roce 2012 určitě vydržím. Pak se uvidí.
