Článek
"Už rok mám soukromou ortopedickou praxi v Týně nad Vltavou. Nejsem žádný profesionální běžec, pracuju od rána do večera," řekl novinářům Serbessa, kterého pohled na výsledkovou listinu samotného překvapil.
"Kluci, kteří běhají lepší časy, možná trochu přetaktizovali. Asi se lekli toho tepla a začali moc zvolna," mínil Serbessa. S časem 2:27:16 skončil v celkovém pořadí patnáctý. "Já tady běžel naposledy v roce 2004 za 2:18. Pak jsem si ale nechal odoperovat tříslo, poslední roky moc neběhám," přiznal vytáhlý závodník, který doběhl téměř 20 minut za vítězem Pražského mezinárodního maratonu Patrickem Ivutim z Keni.
Pro radost běhal Serbessa vždy, přesto už se prý jeho příprava srovnávat nedá. "Teď se snažím běhat tak třikrát týdně, ale ani naběhané vzdálenosti si neměřím. Nemám trenéra," řekl v rozhovoru pro ČTK a server iDnes.cz. Jeho příprava na Pražský maraton měla k ideálu daleko. "Na včerejšek jsem spal 'na lékařáku' v nemocnici, pak jsem měl službu do 10 hodin večer a hned jel sem."
Ještě před pár lety mohl Serbessa trénovat podle svého, když pracoval jako mladý medik ve vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. Pak přišly atestace a stěhování. "Možná se to nehodí ani říkat, ale nic jiného než práce od rána do večera mi nezbývá. Vzali jsme si velkou hypotéku, postavili v Týně domek a založili praxi. Musím se ohánět," přiznal. "A je to na mně i vidět, vždyť váhově teď vydám za dva Keňany," usmál se.
Svůj mistrovský titul věnoval prvnímu vítězi Pražského maratonu Tummo Turbovi, který před půl rokem zahynul v rodné Etiopii při autobusové nehodě. Serbessa mu v roce 1995 po jeho triumfu dělal tlumočníka.
Nový mistr republiky žije v Česku od roku 1993, přesto si ani netroufá říct, zda se cítí být Čechem. "Žiju tady, líbí se mi tu, mluvím česky, ale víc asi nedokážu posoudit," přiznal.
