Článek
Pamatujete si, kdy jste byl naposled úplně anonymní?
Moc ne, protože na Jamajce jsem známý už od juniorských let.
Máte svého osobního bodyguarda?
Už ne. Měl jsem ho těsně po olympiádě, ale už se ten zájem o mě malinko uklidnil, tak ho nepotřebuju.
Stal jste se boháčem. Jsou pro vás peníze důležité?
Chci mít spokojený život a vědět, že mé rodině nic nechybí. Ale nechci moc utrácet.
Obrací se na vás hodně lidí s žádostí o finanční pomoc?
Nemám s tím problém. Když můžu někomu pomoct, pomůžu rád, když vidím, že to potřebují. Hlavně dětem.
V minulosti z Jamajky spousta talentů odcházela do Spojených států. Co se změnilo, že teď zůstávají na Jamajce?
Já, Asafa Powell, Sherone Simpsonová a pár dalších lidí jsme zůstali na Jamajce a jsme úspěšní. Naopak několik dalších jich odešlo do Ameriky a v tom systému se ztratili... Tak lidé viděli, že když zůstanou doma, nebudou pod takovým tlakem, jakým by byli v Americe, kde je i ten trénink náročnější, spousta jich tam skončila kvůli zraněním.
Vy jste o odchodu do Ameriky nikdy neuvažoval?
Vůbec. Mám výborný vztah se svojí mámou, kvůli ní bych Jamajku nikdy neopustil.
Po olympiádě jste jistě potkal spoustu zajímavých lidí. Kdo na vás nejvíce zapůsobil?
Kevin Garnett (basketbalista Bostonu - pozn. red.). To je skvělý člověk. Je úžasné, jak na sobě tvrdě pracuje, je cílevědomý, nesnáší porážky, jde do všeho na sto procent. To je opravdový vzor.
