Článek
Už nejste tak daleko od výšky 235 centimetrů, kterou jste si před sezónou předsevzal...
V Londýně jsem to málem skočil. Ale měl jsem hodně pokusů, tak jsem byl takový utahaný, i když to nebyly nejhorší skoky. Aspoň jsem si tu výšku osahal.
Zdá se, že ve vaší současné formě dokážete skočit 230 centimetrů téměř na požádání...
Vypadá to tak, i když na to pochopitelně musejí být podmínky. Ale před každým závodem vím, že přes 230 můžu jít, už mi to připadá jako samozřejmost.
Naposledy jste tak vysoko skočil před čtyřmi lety v Římě. Přijde vám to dávno?
Hodně dávno... Jsem rád, že se vracím a nezůstal jsem někde na těch 225. Snad tohle ještě není konečná, v pátek skáču ve Stockholmu, ale vrchol by měl přijít až na mistrovství světa v Berlíně. Tam si chci skočit letošní nejlepší výkon.
Navíc i díky vítězství v Londýně už máte v podstatě jistý start ve finále Grand Prix...
To je příjemné. Po mistrovství světa ještě chci trénovat na to finále, kde je pro mě docela důležité, abych něco předvedl, pak už bych zbytek sezóny dojel bez většího tréninku.
O víkendu skočili Rusové Uchov a Rybakov 235, ale výš letos zatím nikdo. I to vám dává naději směrem k Berlínu?
Určitě, je to zatím dost vyrovnané. Rusové se museli připravit už teď na jejich šampionát, to je pro ně minus, že měli jeden vrchol už tři týdny před Berlínem. Ale Rybakov s Uchovem v Berlíně skočí zase vysoko, Těrešinovi tolik nevěřím, ten většinou končí v kvalifikaci.
Kde se nachystáte na šampionát v Berlíně vy?
Hned ze Stockholmu pojedu do Bedřichova. Na horách je to nejlepší, člověk je v přírodě, pryč z města, vyčistí si hlavu... Je to jako dovolená, ale samozřejmě tam musím přitrénovat.
Do Berlína vyrazíte s předstihem, proč?
Pojedu třináctého srpna a kvalifikace je devatenáctého. Bude to lepší, když se budu na místě chystat na závod a nebudu muset v Praze nic zařizovat a řešit.
