Hlavní obsah

Hejnová: Když jsem z tréninků unavená, dokážu být i dost protivná

Tak jako Jelena Isinbajevová zlepšuje po centimetrech světové maximum, posouvá po setinkách český rekord překážkářka Zuzana Hejnová. Dvaadvacetiletá svěřenkyně trenérky Blažkové v Monaku vylepšila jeho hodnotu už pošesté, jeho aktuální hodnota je 54,90 s.

Článek

Říkáte si, že se tak aspoň z českého rekordu můžete radovat častěji, než kdybyste jej posunula najednou o půl vteřiny?

Kdybych ho zlepšila o víc, lépe by se na ten čas koukalo. Když je to 54,96, pak 54,94, to už je v podstatě jedno. Ráda bych ho posunula o hodně teď v Berlíně, třeba až k 54,50.

Mohl by takový čas stačit i na medaili?

To myslím, že určitě ne, na medaili nemyslím. Musím takový čas zaběhnout v semifinále, abych se do finále probojovala, protože je minimálně šest holek, které takový a lepší čas umí.

Kolik byste si vsadila na to, že budete ve finále?

Já bych na sebe nesázela. Na olympiádě jsem měla strašné štěstí na semifinále, což se může opakovat. Nebo můžu mít smůlu, zaběhnout obrovský osobák a stejně tam být nemusím.

V Lausanne vás nezastavilo ani počasí, kdy stadión chvílemi bičoval prudký déšť. Zdá se, že umíte předvést výborný výkon v jakýchkoliv podmínkách...

Dokážu běžet i v dešti a zimě, jsem z Jablonce, kde sluníčka moc není, a odtrénovala jsem toho spoustu v ošklivém počasí. Nedělá mi to takový problém jako jiným holkám, i když bych samozřejmě radši 20 stupňů, aby celou čtvrtku foukalo do zad a měla jsem čtvrtou dráhu.

Jenže v posledních závodech jste běžela dvakrát v první, v čem je její největší úskalí?

V tom, že má malý poloměr, člověk se musí naklánět. Já jsem sice drobnější holka, takže to pro mě není takový problém jako pro chlapy, ale když člověk běží do zatáčky, snaží se být co nejblíže lajně a to u mantinelu nejde. Běží se u vnější dráhy, takže je to v podstatě delší.

Říkáte o sobě, že nejlépe běháte, když jste odpočatá. Jak tedy odpočíváte?

Je to tak, ví to i moje trenérka. Když jsem z tréninků unavená, dokážu být i dost protivná. Odpočívám tak, že nic nedělám. Nejradši ležím a čtu si, nebo jsem na chatě u bazénu.

Zahrajete si ještě občas na klavír?

Na to není moc čas, na střední pedagogické škole jsem ho měla povinný, teď si občas doma zahraju, když mám chuť.

Teď už nestudujete?

Už ne, i když jsem přemýšlela, jestli od září dálkově nezkusím na Univerzitě Jana Ámose Komenského obor speciální pedagogika. Denní studium bych nezvládala, když jsem pořád pryč.

Reklama