Článek
Kvůli nim jste zrušila i sobotní start v Táboře?
Po mítinku v Leverkusenu mi od zad začala vystřelovat bolest i do nohy, dostávala jsem takové jakoby křeče. Trochu jsem se bála, tak jsme s trenérkou nechtěly riskovat. Radši jsem šla v sobotu jen na takový tréninkový test. A dopadl dobře.
Takže vás zdravotní trable v tréninku neomezovaly?
Minulý týden trochu jo, ale ten měl být stejně volnější. Něco se vypustilo, ale zásadní vliv na přípravu to nemělo.
Řada atletů vyrazila do Nymburka, někteří do hor, vy trénujete i před šampionátem doma na Strahově. Proč?
Nymburk mám ráda, ale moc se mi nelíbí stadión. Tady mi dělá přítel (překážkář Jakub Uher – pozn. red.) sparingpartnera, odtahá mi úseky, pro mě je to lepší.
Čekáte, že se v Berlíně budete muset na finále přiblížit českému rekordu 12,73?
I jak jsem se dívala zpět na minulé šampionáty, bylo třeba běžet pod 12,80, teď to bude asi podobné. Vše směřuju k tomu, aby se to povedlo i mně.
Vy jste ale se světovou špičkou tolik závodů letos neodběhala. Nemůže to chybět?
Nemyslím si. Stejně se soustředím na sebe, nezaspat na startu a nekoukat kolem sebe, jestli mi dá někdo po startu dva metry nebo ne. Nesmím se nechat ničím a nikým rozhodit, ať vedle mě běží holka s osobákem 12,40, nebo 12,80. Ale už na halovém mistrovství Evropy v Turíně jsem ukázala, že je mi jedno, jestli běžím ve třetí nebo osmé dráze.
Mistrovství světa jsou pro vás trochu prokletá. Probojovala jste se jen před čtyřmi lety do Helsinek, ale tam jste se zranila už před startem...
Na to nemyslím. Beru Berlín jako vrchol sezóny, stejně jako kdyby šlo třeba o Evropu.
