Článek
Pouhých 200 dnů trvala výstavba kolosu, který vznikal v roce 1913 v euforii po přidělení olympijských her v roce 1916. Jenže I. světová válka veškeré plány odložila. Když se na stejném místě bojovalo o olympijské medaile v roce 1936, doznal už stadión drobných úprav.
Vzpomínka na hry, na nichž fenomenální Američan Owens zasadil těžkou ránu teorii Adolfa Hitlera o nadřazenosti árijské rasy, je přítomná dodnes. „Ten stadión má zvláštní atmosféru. Vidíte ten balkón, na kterém Hitler řečnil, v maratónské bráně jsou napsána jména olympijských vítězů,“ popisuje atletický šéftrenér Václav Fišer.
Samozřejmě dnes stadión vypadá jinak. V přepočtu za 242 miliónů korun prošel rekonstrukcí, která trvala o rok a půl déle než samotná stavba. V létě 2004 byl znovuotevřen, o dva roky později zde Zidane dal hlavičku Materazzimu ve finále fotbalového mistrovství světa. Teď přivítá atletickou elitu. Mezitím na něm 70 000 diváků aplaudovalo i kapelám U2, Rolling Stones či Robbiemu Williamsovi.
Prodáno je již 60 procent vstupenek
V útrobách stadiónu je rozcvičovací hala i kaplička. Originálem je tmavě modrá dráha. „Vypadá hezky. Ale pro závodníky je jedno, jestli je modrá, žlutá nebo zelená. Hlavní je, když bude plný stadión,“ říká překážkářka Lucie Škrobáková. A prázdné hlediště, které na atletiku pojme 60 000 diváků, rozhodně nebude, už je prodáno přes 60 procent lístků.
„Házela jsem tam dvakrát v předprogramu Zlaté ligy a pak se byla podívat v hledišti. Úžasné je, že je skvěle vidět i z těch úplně horních řad,“ přidává svoji zkušenost se stadiónem oštěpařka Barbora Špotáková.
Jen maratónci si této atmosféry příliš neužijí. Poprvé v historii bude jejich závod začínat i končit mimo stadión – u Braniborské brány.
