Hlavní obsah

Stříbrná Špotáková: Zklamání trvalo jen tři vteřiny po posledním hodu

BERLÍN

Zlatou medaili z Ósaky neobhájila, přesto může být česká oštěpařka Barbora Špotáková spokojená. Na mistrovství světa v Berlíně prohrála jen s loučící se domácí veteránkou Neriusovou a domů si odveze stříbrnou medaili. Favorizovanou Rusku Abakumovovou nechala za sebou. Po závodě si Špotáková uvědomovala, že v německé metropoli udělala radost spoustě lidí.

Foto: Fabrizio Bensch, Reuters

Oštěpařka Barbora Špotáková během finále mistrovství světa v Berlíně

Článek

Máte ze stříbra radost?

Každá medaile z mistrovství světa je nádherná, Nikdo asi nečekal, že se závod bude vyvíjet takhle, ale proto na sport lidi koukají, že se to nedá předpovědět.

Je pro vás i úleva, že se od vás nebude čekat jen zlato?

Ono to pořád ani nejde. Bylo by to hezké, ale je to sport a já měla krásný závod, jsem spokojená. Zklamání trvalo asi tři vteřiny po posledním hodu, kdy jsem se držela za hlavu.

Zaskočila vás víc Neriusová nebo Abakumovová, které finále nesedlo?

U Marie jsem si tak trochu myslela, že to tak bude. Byla hrozně přemotivovaná. Už to představování přehnala, to se nedělá (odešla se připravovat ještě než moderátor vyhlásil její jméno – pozn. red.). Povrch byl navíc měkký, na což doplatily rychlé oštěpařky Abakumovová či Obergföllová.

Zkoušela jste se před posledním hodem namotivovat jako v Pekingu?

Snažila, ale moc to nešlo. Pro Steffi to je krásný konec kariéry, vyhrát doma v Berlíně. Němečtí diváci z toho byli hotoví a Češi byli taky spokojení. Já prostě umím dělat lidem radost, vždyť jsem dneska v Berlíně udělala tolik lidí šťastnými. (úsměv)

Takže proti Neriusové bylo těžké v sobě najít ten zabijácký instinkt?

Přesně. Vždy chci hodit co nejdál, poslední pokus byla neskutečná rána.

Jak jste se dala dohromady po kvalifikaci?

Asi by se mi hodil ještě den pauzy, ale už v pondělí jsem se díky fyzioterapeutce a masérovi cítila normálně. Pořád jsem byla trochu málo nabuzená, ale proti neděli to byl velký rozdíl.

Co vám během závodu radil Jan Železný, který seděl za sektorem?

Ať počkám s levou rukou, pořád jsem dělala stejnou chybu. Moc brzo jsem do toho chtěla praštit rukou.

Vaší početnou skupinku fanoušků jste jistě slyšela...

Jasně. Už když jsme přicházeli, tak jsem všechny pozdravila, viděla jsem vlajku, zamávala jsem. Snad jsem je za to i odměnila.

I když jim sebrali velkou papírovou vlajku...

Fakt jo? Oni mají šílené nápady. Měli prý i na tričkách nápisy „Pivo, oštěp, rockenrol“.

Budete chtít, aby si váš přítel Lukáš nechal knír?

(usmívá se) Řekla jsem mu, že když to dobře dopadne, musí si ho nechat do konce šampionátu. Ale byl krásně dojatý.

Reklama