Článek
Osm měsíců jste si srovnával v hlavě, zda kývnout na nabídku funkce šéftrenéra českých atletů po odcházejícím Václavu Fišerovi. Nikdy jste nepůsobil jako funkcionářský typ, co nakonec rozhodlo?
Je pravda, že ze slova funkce mám osypky. Nejsem ten typ, i když jsem začal několik funkcí po skončení aktivní kariéry zastávat. Nabídka přišla od vedení svazu i od Václava. Nehučeli do mě, ale rozhodování stejně nebylo lehké. Zvažoval jsem časovou náročnost vzhledem k rodině, i to, zda jsem dost fundovaný a zralý. Jsem kluk ze stadiónu, ještě nedávno jsem aktivně závodil, poté jsem začal trénovat. Rozhodlo, že bych rád předal dál to, co jsem za léta nastřádal.
A jste dost fundovaný a zralý?
Připadám si jako zobák, za zkušeného trenéra se nepovažuji. Václav nastupoval v roce 1992 do funkce s úplně jinými zkušenostmi, než mám teď já. Navíc je to spíš manažerská práce a jak říkám, já nejsem kovaný funkcionář. Práce se ale nebojím.
Co chcete přinést české atletice?
Chci vycházet z toho, co jsem sám prožil. Mám za sebou úspěšnou juniorskou reprezentaci a dokázal jsem se prosadit i mezi seniory. To může být mou devizou. Koncepci své práce přinesu v horizontu několika dní. Nebudu na to sám, pomáhat mi bude Tomáš Purman, mám za sebou také trenérskou radu, s níž budu debatovat o svých představách.
Můžete alespoň nastínit pilíře vaší koncepce?
Pozornost si zaslouží práce s mládeží, vzdělávání nových trenérů. Učesat je třeba nominační kritéria. Rád bych se také vrátil k centrální přípravě a společným kempům, i když asi nebude jednoduché tuhle myšlenku prosadit. Mám ale přislíbenou pomoc Václava Fišera, za což jsem velice vděčný. Přece jen všechny neznám a všude jsem nebyl, natož dvakrát. (smích)
Bude mít vaše nová role vliv na tréninkovou skupinu, v níž vedete mladé talenty?
Výhodou je, že mám ve skupině převážně školáky, kteří se připravují po večerech. Tedy po mé pracovní době. Bude to náročné, ale domluvil jsem se na Dukle, kde mi pomohou. Věřím, že si vyjdeme vstříc a rozsah mé skupiny nebude překážkou. Honza Železný mi navíc řekl, že mě zabije, jestli se na ty kluky vykašlu.
Jiné aktivity ale asi budete muset omezit...
Stranou asi půjde komentátorská role, což mě celkem mrzí, protože je to nesmírně zajímavé. Rodičovská role mi doufám zůstane, manželka mé rozhodnutí podpořila. (smích)
Váš předchůdce strávil v čele trenérské rady téměř sedmnáct let. Umíte si představit podobně dlouhé funkční období?
Tak prostor mám, jmenován jsem na dobu neurčitou. (usmívá se) Ale vážně. Příští a další sezóny ukáží, jak dlouho vydržím. Primární je zájem dát atletice to, co si zaslouží, a udržet ji na pozici, kterou dlouhodobě má a kam patří. Nebude to nic jednoduchého, nových sportů, které vystrkují růžky, je strašně moc.
