Článek
V jakém rozpoložení do Kataru odjedete?
Zažívám něco nového, protože je to poprvé, co jedu na velkou akci zdravý, ve výborné formě a v pozici tří nejlepších na světě. S trenérem jsme teď ubrali na intenzitě. Je třeba být odpočinutý a psychicky nabitý, aby se neopakovalo to, co jsem prožíval v minulosti, kdy jsem před vrcholem třeba ani netrénoval a nevěděl, co bude. To je pak o náhodě. Teď je to jiná kvalita a bylo by pro mě zklamání nedostat se do finále. S časem 7,44 sekundy se ode mě ani nic jiného nemůže čekat.
Před rokem jste na evropském šampionátu v turínské hale získal bronz, ale tady bude mnohem těžší konkurence. Jak vidíte své možnosti?
Ve finále bude osm překážkářů, kteří budou myslet na medaili. Půjde o to trefit start a neudělat chybu. Doufám, že já chybovat nebudu.
Věříte, že ve finále přijde vaše pověstné bum? Jak ho dokážete přivodit v nejdůležitějších závodech, je to nějakým naladěním na vrchol sezóny?
Musím přiznat, že pořádně nevím, jak to ve mně funguje. Je to taková exploze síly, která mě žene za vítězstvím. Ta atomovka ve mně zase tolikrát nevybouchla.
Spočítal bych to tak prstech jedné ruky.
Jak tu nespoutanou energii poznáte?
Vždycky si snažím vybavit, co se se mnou děje, ale ono se to těžko popisuje. Obvykle zašlápnu za překážkou, ucítím strašnou sílu, a ta mě žene dopředu, protože nechci prohrát. Je to nával energie, z nějž dokážu v maximální rychlosti ještě přidat. Jako bych zapnul další motor. Prostě atomovka. Doufám, že si ji do Kataru s sebou odvezu...
Zkoušel jste tuto sílu ovládat nebo regulovat?
Takový ovladač, kterým by šla ta síla spustit, by se mi docela hodil...(směje se).
Někdy to ale má i opačný efekt. Loni v létě na mistrovství světa v Berlíně mi náhlý nával energie rozhodil techniku a vycouval jsem ze čtvrtého místa. To jsem ale nebyl úplně fit. Teď jsem v pohodě a mám na velký výkon.
Čím to, že jste se zbavil svalových neduhů?
Zjistil jsem, že se vyplatí nešidit regeneraci. Skoro za zázrak považuji polarium v Modřanech. Skoro denně tam chodím na chladivé kryokomory, které probíhají při teplotách mínus sto čtyřicet stupňů. Z terapií odcházím vždycky děsně nabitý a věřím, že mě letos díky nim nepotkalo žádné vážnější zranění.
Od letoška je zavedeno pravidlo nulové tolernace při ulitých startech. Jak se vám pod takovým bičem závodí?
Kupodivu mi to pomáhá. V minulosti se prosazovali závodníci, kteří při halových šedesátkách vydělávali na tom, že se trefovali do výstřelu. Teď ale nemohou spoléhat na opakování startu a poněkud vyklidili pole. Těží z toho takoví šneci jako jsem já, co sotva vylezou z bloků a pak se teprve nějak rozbíhají...
Jak vidíte své největší soupeře?
Největší adept na zlato je asi první muž tabulek Američan Terrence Trammell. Neříká se mi to snadno, protože bych titul přál mému vzoru Dayronovi Roblesovi z Kuby. Když né já, tak jedině on... (smích). Má neuvěřitelnou sílu a rychlost. Tím se ostatním úplně vymyká. Já jsem proti němu obyčejný traktorista z Třebíče... Nevím, co mohu čekat od Číňana Liou Sianga. Zatím běžel jen 8,04, ale to mohlo být kvůli nějaké kolizi. I tak je to dost pomalé, ale on je velký profík, na velké závody se umí připravit a navíc v Dauhá bude v pozici obhájce titulu. Posledně přijel až na halový šampionát a bral zlato.
Kolik bude podle vás potřeba zaběhnout na medaili?
Mohlo by stačit i těch 7,44, co jsem běžel na republice. Těžko ale předpokládat, kolik poběží dva největší favorité. Zatímco oni takový čas předvádějí na požádání, já to běžel akorát jednou. U Liou Sianga taky nikdo neví. Pak je tam další hvězda, druhý Američan David Oliver, takže uvidíme.
