Článek
Pokochal jste se po návratu z Olomouce pohledem na světové tabulky, které vedete?
Nedíval jsem se, ale před závodem jsem věděl, kolik mají kluci naházeno.
To už jste před mítinkem myslel na hod za 86 metrů?
To ne, ale člověk se vždycky podívá. Mně za poslední roky přišlo, že čím víc jsem se těšil a říkal si, na kolik metrů mám, tím horší to bylo. Vždy tam byla překážka. Bolela mě buď achilovka, koleno, nebo loket. Pak se to projevilo v technice, uhýbal jsem bolestí. Na každý závod jsem si proti ní bral tři roky v kuse prášky. Letos poprvé ne a projevilo se to.
Jaký podíl na vašem zlepšení má trenér Jan Železný?
Obrovský. Věnuje se nám jako žádný jiný. Byl výjimečný oštěpař a snaží se nám to předat. Teď jsem rád, že mu děláme radost.
Za odměnu si zazávodíte na Diamantové lize v Šanghaji.
Když člověk uspěje tam, má otevřené dveře i jinde. Ve světě teď není tak velká konkurence, jako když házel Železňák. Všechny převyšuje jen Thorkildsen.
Ale vy se ze všech sil musíte vydat i v domácích závodech, jak se ukázalo v Olomouci...
To je pravda, čím větší konkurence, tím větší tlak. Pro výkonnostní růst je to nejlepší.