Rubriky:

Atletika

Hašek chytal ve 45 letech, ale desetiboj se tak dlouho dělat nedá, přemítá o kariéře Šebrle

11. května 2010 18:25

Jeho bohatá a výjimečná atletická éra se chýlí ke konci. Před sebou má nejspíš předposlední sezónu, ale i v ní chce světový rekordman a olympijský vítěz dělat desetiboj na plné pecky. Pětatřicetiletý Roman Šebrle tvrdí, že letos může maximálně překvapit, ale zároveň přiznává, že ho atletický víceboj pořád baví a nejraději by závodil až do smrti...

Jak se cítíte před nadcházející sezónou?

Ale jo, celkem pohodička. Mám za sebou jihoafrické soustředění, mimo jiné jsem si tam dobře zahrál i golf... Afrika se povedla i následné soustředění v Nymburce. Jsem zdravotně v pořádku, takže v sezóně mohu jenom překvapit.

Na jakých závodech se v nejbližší době představíte?

Poprvé vyběhnu tento týden na Slavii, kde si vyzkouším stopadesátku a třístovku. Bude to ale z plného tréninku, ještě teď sotva pletu nohama. Pak se objevím na prvním extraligovém kole v Ostravě a poslední květnový víkend pojedu do Mekky desetiboje Götzisu. Proto se neobjevím na Zlaté tretře, která se letos koná těsně před vícebojařským mítinkem.

S jakým očekáváním do Götzisu pojedete ?

Těším se. Bude tam kompletní světová špička s Američany včetně olympijského vítěze Claye, mistra světa Hardeeho a světového halového rekordmana Eatona, s Kubánci a Rusy. Prostě tam budou všichni, co v desetiboji něco znamenají.

Jak chcete v takové konkurenci uspět?

Opakuji, že můžu jen překvapit. Co mi také v pětatřiceti letech zbývá. Rychlejší už asi nebudu, ale zazávodím si o každé místo. Už jsem přehoupnul přes hranici, kdy mě motivovaly jenom medaile, takže se těším i na patnáctistovku, která bude zase bolet.

Nejste v podobné situaci jako bývalý výškař Tomáš Janků, který při poslední sezóně říkal, že si to bude už jen užívat?

Užívám si to, ale pořád jde o sport. Takže když závodím na sto procent, nejde si to absolutně užívat. To bych taky mohl přijet na desetiboj, udělat 7300 bodů a tvrdit, že jsem si to užil. Jenže já chci pořád závodit naplno a poprat se o každé místo. Pro mě je lepší útočit zezadu než obhajovat pozice, než kterých jsem se dřív objevoval.

Ještě loni před letním šampionátem v Berlíně jste prohlašoval, že jedete pro medaili, ale výsledkem bylo jedenácté místo. Nastal potom zlom ve vašem uvažování o umístění?

Nešlo o nějaký zlom nebo posun. Myšlenky mám pořád stejné. Loni jsem věděl, že na 8800 bodů a na medaili mám, ale v Berlíně se mi extrémně nedařilo. Kdybych skočil v tyči 490 centimetrů, na což jsem měl, tak druhý den nabral jiný směr a byl bych ve hře o stupně. Jinak bych pak přistoupil k oštěpu a patnáctistovka by také nedopadla tak, jak jsem jí odběhl.

Potom ale přišla pátá příčka na halovém mistrovství Evropy, kterým jste určitě nezklamal...

To asi ne, ale je pravda, že těch 6020 bodů nebo kolik jsem to udělal, nebylo moc senzačních. Na druhou stranu tam všichni předváděli horší výkony než v minulosti.

Co od sebe můžete letos v konkrétních disciplínách očekávat?

Musím být soudný. Je jasné, že v pětatřiceti můžu těžko počítat se stovkou za se 10,80. Jsem ji schopný běžet za 11,10, v nejlepším případě těsně pod jedenáct. To samé platí o překážkách. Naopak mi zůstávají  moje osvědčené silné disciplíny. Musím udržet kouli, disk, oštěp, dálku a výšku. Když mi tohle vyjde, budu mít určitě i dobrý bodový součet.

Kdy si bude moci šéftrenér atletické reprezentace Tomáš Dvořák zapsat u vašeho jména splněný limit pro letošní evropský šampionát?

Doufám, že hned po Götzisu. Samozřejmě. Zase tak nízko nemyslím...

Jak nyní odhadujete své ambice na ME v Barceloně, můžete ještě usilovat na medaili?

To se klidně může stát. Desetiboj bude bez Američanů a Kubánců a mnoho Evropanů, kteří by předvedli 8500 bodů, tam nebude. Netvrdím, že na to budu mít, ale i v pětatřiceti letech je to možné. Špatně jsem netrénoval, hlavně aby mě nezradilo zdraví.

Nepřepadávají vás myšlenky, že už tady „otravujete“ docela dlouho?

Spíš něco takového, jestli bych neměl víc času věnovat rodině. Jenže mě atletika a závodění pořád baví. Nejraději bych desetiboj dělal až do smrti. Třeba i zadarmo, je to můj život. Dominik Hašek hraje hokej i v pětačtyřiceti, ale chytání se nedá se špičkovou atletikou srovnávat. Chci se ještě příští rok probojovat na hry v Londýně, ale jestli tady budu strašit ještě ve čtyřiceti, tak to mě odstřelte...

Máte ovšem plány jet na olympiádu jako golfista, takže se ze sportovního světa nevytratíte...

Nevím, jestli bych mohl mít v roce 2016 v Riu takovou výkonnost, abych se tam dostal, ale na další olympiádě bych se jako golfista opravdu rád představil.

Jak se vám v golfu vůbec vede?

Chce to spoustu čas. Právě v Africe jsem hrál poměrně často, ale v poslední době na to zase nebyla příležitost a je to zase cítit. Pauza je znát mnohem víc než v atletice.

Milan Novotný, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika