Hlavní obsah

Špotáková se po Zlaté tretře oklepala, navíc ji těší, že se zbavuje bolesti v achilovce

PRAHA

Po nezdaru a smůle na Zlaté tretře zdobí tvář Barbory Špotákové opět úsměvy. Osmadvacetileté oštěpařce se na ostravském mítinku tradičně nedaří, ale momentálně už myslí na další starty. Náladu nejlepší české atletce, olympijské vítězce a světové rekordmance zvedla i skutečnost, že ji po několika týdnech přestává bolet Achillova šlacha na pravé noze.

Foto: René Volfík, ČTK

Oštěpařka Barbora Špotáková při předchozím memoriálu Josefa Odložila.

Článek

Bezprostředně po Zlaté tretře, kde jste skončila za 62,94 metru druhá, jste se tvářila dost zoufale. Jak se vám podařilo rozehnat chmury?

Večer po tretře, když jsme se vraceli domů s přítelem Lukášem, jsem za moc nestála. V pátek jsem skoro nemluvila, byla jsem z nepovedeného závodu hodně přepadlá. Nebylo to jenom tím deštěm, který pokazil závod, ale měla jsem i problémy s technikou. V televizi jsem zahlédla záznam mého prvního nejdelšího pokusu a zjistila, že jsem oštěp odhodila pět metrů před čarou. Kdybych byla v pohodě, mohla jsem si připsat špičkový výkon...

Proč se vám na Zlaté tretře nedaří a jinde většinou házíte daleko?

To kdybych věděla... Snažím se tam stejně jako jinde, ale výsledky jsou rozdílné. Letos mě v Ostravě potkalo asi to nejhorší za celou dobu. Nevyhovuje mi hukot na plných tribunách a že není slyšet, co mi radí trenér. Chci se s tím ale poprat. Při příštím jubilejním padesátém ročníku Zlaté tretry musím tu smůlu zlomit. Sice ještě nevím jak, ale přece nebudu jednou na takový krásný mítink vzpomínat jako na horor nebo noční můru.

Blížící se Memoriál Josefa Odložila je naopak zřejmě vaším šťastným mítinkem...

Tak to je pro mě domácí závod, nastoupím na něm už počtvrté za sebou. Julisku mám ráda, řadím ji mezi jeden z nejlepších atletických stadiónů na světě. Sice se mi vždycky zdá, že tam nemohu hodit moc daleko, ale obvykle mi to solidně uletí. Doufám, že na memoriál přiletím dobře naladěná z Diamantové ligy v Římě a po něm se mi bude dařit i na první lize mistrovství Evropy družstev v Budapešti.

Jak vaše poslední vystoupení ovlivnily trable s bolavou achilovkou?

Bolest začala ustupovat už před Ostravou. Tam na mě ale padla únava a před dvaceti tisíci diváky jsem najednou dělala v tu ránu všechno špatně. Teď se ale bolesti pomalu zbavuji, nohu pořád procvičuji a zlepšuje se to. Mohu víc trénovat, vypadá to dobře a začínám být zase optimistou.

To že byste měla letos házet daleko naznačilo vaše úvodní vystoupení v Dauhá, kde vám naměřili 67,33. Věříte v návrat k takovým výsledkům?

Potřebuji se po výkyvu vrátit do normálu, srovnat si techniku a výsledky by se měly dostavit. Vím, že jsem letos připravená nejlépe za poslední roky, a proto věřím, že mohu házet hodně daleko.

Reklama

Související témata: