Hlavní obsah

Co běžet? Napoví bolest a trenéři

PRAHA

První důležitý krok na cestě za vysněnou medailí na mistrovství Evropy v Barceloně musejí dvě české atletické naděje udělat ještě před startem šampionátu. Zvolit správnou trať!

Foto: René Volfík, ČTK

Denisa Rosolová při ME družstev v Budapešti.

Článek

Denisa Rosolová ve své první sprinterské sezóně hravě pokořila limit na 200 i 400 metrů, běžecký univerzál Jakub Holuša, jenž má doma evropské juniorské zlato ze stýplu, může volit mezi osmistovkou a patnáctistovkou. Co všechno jejich rozhodování ovlivňuje?

Umístění v redukovaných evropských tabulkách mluví jasně – Holuša je na tom lépe na půlce (6., na 1500 m 16.), Rosolová na čtvrtce (5., na dvoustovce 8.). „Ale na tabulky jsem nehleděl. Já jsem prostě půlkař, tak bych rád běžel 800 metrů,“ říká Jakub Holuša. „Chci na půlce sbírat zkušenosti, patnáctistovku můžu běhat, až mi bude 25,“ plánuje. I když ví, že ani na delší trati by nebyl bez šance. „Kdyby se běželo pomaleji, s mými rychlostními schopnostmi by byla možná větší šance na medaili, ale ta je i na půlce,“ věří svěřenec kouče Vedry.

V Barceloně možná čeká čtvrtkařské peklo

Denisa Rosolová jasno ještě nemá a uvažuje pragmaticky. „Dvoustovka míň bolí,“ ví také z čerstvé zkušenosti na Diamantové lize v anglickém Gatesheadu. „Tam jsem ke konci čtvrtky sotva běžela,“ přiznává 23letá dívka, která ale na této trati ohromila triumfem na Zlaté tretře.

Možná i proto se její trenérka Martina Blažková spíše kloní k delší trati. „Do budoucna určitě počítám spíše se čtvrtkou, na dvoustovce bych na mistrovství světa byla asi bez šance, Jamajčanky a Američanky ji umějí líp o vteřinu,“ připomíná. Vliv na její rozhodnutí tak může mít i víkendové vystoupení na mistrovství republiky v Třinci. „Třeba poběžím tak, že už se nebudu muset rozhodovat,“ doufá v pokoření hranice 23 sekund.

Pokud nakonec zvolí čtvrtku, čeká ji v Barceloně dosud nepoznaný zápřah. Při minimálně finálových ambicích jejích i štafety by totiž mohla absolvovat až pět čtyřstovek během pěti dnů! „Koho by to neděsilo. Pak bych asi týden zvládla jen sedět, jíst a pít, nic jiného. Ale pokud to nezkusím, tak nezjistím, jestli se to dá zvládnout,“ hlásí bojovně.

Reklama