Článek
Jste překvapená, jaká je tu na vás upřená pozornost?
To jsem, běhám přece pomalu.(úsměv) Bylo by to fantastické, kdyby to následovalo po vyhraném závodě.
Jenže ty už na šampionátech přijdou jen těžko. Musí to pro vás být těžké, když dříve jste bojovala o medaile, teď o to, abyste se vůbec dostala do slovinské štafety...
Ale to je to, co mě nutí k další práci. Baví mě bojovat, i když je to trochu jiný boj než dřív. Běhám, abych si plnila své cíle, a tady se mi to podařilo.
První medaili jste získala před neuvěřitelnými 30 lety na olympiádě v Moskvě....
Nebyl tam na mě žádný tlak. Byla jsem nula, nikdo se tam o mě nestaral, nedávala jsem žádné rozhovory. Jela jsem tam bez myšlenek na medaili. Když jsem se dostala do semifinále, trenér mi řekl: Můžeš mít medaili. A já na ni vážně dosáhla.
Teď už od vás také medaili nikdo nečeká. Užíváte si běhání víc?
Strašně mě to baví. O medailích uvažovat nemůžu, protože jsem v jiné kategorii. Běhám kvůli časům.
A můžete ještě zrychlit?
Věřím, že oproti letošku určitě. Neměla jsem moc času se připravit, vynechala jsem celý loňský rok a začala závodit až v červnu. Chtěla bych běhat příští rok kolem 11,50.
Vydržíte i do olympiády v Londýně?
Příští rok je mým cílem se dostat na mistrovství světa v Tegu. Po něm se mě zeptejte. (úsměv)
Čím se teď kromě atletiky zabavíte?
Mám ráda umění, ale hlavně všechny sporty. Můžu vám tu vyprávět i o lyžování, basketbale...
Vy také lyžujete?
To ne! Ale strašně ráda se na něj dívám.
