Článek
„Kandidátů jsme měli spoustu. Kdyby se povedlo proměnit padesát procent z nich, bylo by to velice dobré. I čtyřicet by ještě šlo, ale my proměnili jednu. A to je hrozně málo,“ uvědomoval si trojnásobný olympijský vítěz a světový rekordman. I pro něj býval evropský šampionát zakletý, jako jedinou velkou soutěž ho nevyhrál.
Krom jeho oštěpařské nástupkyně Barbory Špotákové nikdo z české výpravy nedokázal své ambice proměnit v medailový zisk. „Chce to čas, většina z nich je ještě perspektivní,“ tlumí Železný případnou kritiku. „Holuša, Hejnová, Frydrych, Svoboda, Rosolová, ti všichni ještě budou dozrávat,“ ví světový rekordman, že věkový průměr českých finalistů byl nízký. „Ještě by měli jít fyzicky i mentálně nahoru, nejsou v ideálním věku, třeba v něm budou už v Helsinkách,“ vyhlíží příští evropský šampionát. „Chce to čas a i trochu štěstí,“ říká.
Co ale odmítá akceptovat, je omlouvání výpadků neúměrným tlakem okolí. „To je hloupost,“ tvrdí Železný. O tlaku hovořila například překážkářka Zuzana Hejnová, když si posteskla, jak slýchala ze všech stran, že musí přivézt medaili. „Nechci být přehnaně tvrdý, ale když se s tím nevyrovnám, tak to nedělám,“ reaguje Železný.
O tom, jak se s tlakem a očekáváními poprat, by mohl přednášet. „Mě také dřív štvalo, že se u mě bralo jenom zlato,“ vybavuje si z úspěšných let aktivní oštěpařské kariéry Železný. „Ale prostě jsem do toho šel s tím, že je třeba to zvládnout,“ radí svým následovníkům. „Mně se líbila třeba Eliška Klučinová, která hodila strašně oštěpem, ale pak se na osmistovce ze sebe vydala,“ oceňuje sedmibojařku.
