Článek
Jak došlo k tomu, že jste měl v těle 123 nanogramů látky THC, čímž jste devětkrát překročil povolenou hranici?
Mí dlouholetí kamarádi z Opavy, se kterými jsem chodil do školy a teď se nevídáme, protože hodně cestují a pracují v cizině, mě požádali, jestli u mě můžou přespat. Sešli jsme se v hospodě, popili jsme, ukazovali jsme fotky z cest... Pak jsme šli ke mně domů, tam jsem je pohostil a jeden kamarád, co je teď v Kanadě, přivezl z Opavy svoji domácí bábovku. Dal ji na stůl, nic neřekl, a jelikož jsme měli nějaké to pivo, tak jsme dostali hlad.
Netušil jste, že v ní je marihuana?
Ne, to po chuti nepoznáte. Šli jsme spát, ale já byl od tří do šesti na záchodě, jak mi bylo zle. Pak jsem ráno vyzvedl Štěpána Janáčka, a jeli jsme do Dubnice na závody. Když mi bylo blbě, kamaráda jsem se ptal a on přiznal, že tam něco bylo. Taky jsem v Dubnici odskákal svůj nejhorší závod. Ale jel jsem tam, když jsem to slíbil svému manažerovi, který závod pořádá. Odevzdal jsem vzorek a oni to tam našli...
Když jste šel na dopingovou kontrolu, tušil jste, že se blíží průšvih?
Když mi to odebírali, tak jsem si říkal, že to snad bude v pohodě. Ale pak čtrnáct dnů, než přišly výsledky, jsem z toho měl takový blbý pocit... Je to pro mě ponaučení do budoucna a poučení pro ostatní, aby si dávali bacha, i když jsem spíš taková oběť.
Myslíte, že jste mohl udělat něco jinak? Asi málokdo by zkoumal, co je v bábovce...
Ten kluk si neuvědomil, jaké to může mít následky. Bral to jako vtípek, který je mezi těmi „free“ lidmi asi běžný. Nenapadlo ho, že mi to může narušit kariéru.
Jak jste tedy přijal měsíční trest od disciplinární komise?
Myslím, že to je adekvátní. Je to nejnižší test, co jsem mohl dostat, a komise pochopila, co se stalo. Chtějí, abych byl zdrojem informace pro mladé atlety a jakýmsi odstrašujícím příkladem. Takže jsem spokojený.
S měsíčním trestem ale o žádné závody nepřijdete, jaké důsledky tedy pro vás přináší?
Od dnešního dne dávám výpověď na Dukle a za měsíc budu znovu žádat o práci. Oni pro mě za těch šest let udělali strašně moc a nechtěl bych poškodit dobré jméno oddílu.
Jste tedy domluveni, že se za měsíc do Dukly vrátíte?
Snad to tak bude. Doufám, že si vedení Dukly řekne, že ve mně ještě nějaká naděje, abych něco pořádného skočil, je.
Co pro vás měsíc mimo Duklu znamená v praxi?
Samozřejmě přijdu o výplatu. Ale na soustředění do Harrachova nebo do Tater normálně odcestuju, v tom se nic nemění. Je to pro mě i výzva ještě víc makat a ukázat, že to ve mně je, skočit limit na halové mistrovství Evropy. Já si věřím. Dělám atletiku šest let, první čtyři jsem to dělal za osm tisíc, k tomu pracoval. Jiní skončili, mě to bavilo, jsem v tomhle srdcař, tak chci pokračovat.
Nebojíte se reakcí lidí, že si řeknou Balner dopoval a nebudou rozlišovat, jestli užil marihuanu nebo třeba anabolické steroidy?
Samozřejmě se bojím. Lidi si přečtou, že jsem bral drogy, řeknou si, kam ten sport spěje... Doplatil jsem na to, ale musím nést důsledky za porušení antidopingových pravidel.
