Hlavní obsah

Šebrle chystá comeback a říká: Chci ukázat, že nejsem tak starej

Michal OsobaPrávo

Od loňského června se nepostavil na start víceboje, poslední dokončil před jedenácti měsíci na halovém mistrovství světa v katarském Dauhá. O víkendu v estonské metropoli Tallinnu čeká 36letého Romana Šebrleho comeback. A jen povedený sedmiboj mu zajistí start na halovém evropském šampionátu v Paříži.

Foto: Roman Vondrouš, ČTK

Desetibojař Roman Šebrle chce dokázat, že není starý.

Článek

Formu jste si otestoval při Pražských přeborech. Jak na tom tedy jste?

Byl jsem celkem spokojený, překážky (8,15 s) byly super na první závod po soustředění v Africe, tyčku (470 cm) jsem skákal jako prase.

Co čekáte od mítinku v Tallinnu? Je hlavním cílem nominace do Paříže?

Jsme na to zvědavej. Přebory byly výborné, fyzicky i zdravotně, jen druhý den jsem byl namožený a cítil tu jizvu ve svalu. Ale těším se tam, dlouho jsem nezávodil a jestli noha vydrží, věřím, že se mi podaří se kvalifikovat. Kdybych pokazil první den nějakou disciplínu, tak se pak můžu šetřit na halové mistrovství republiky o týden později.

Kolik podle vás bude třeba na nominace do Paříže? K jedenácti nejlepším vícebojařům z loňské sezóny přibude letos pět…

Bude stačit málo. Adam Sebastian Helcelet udělal výborných 5784 bodů, což venku odpovídá výkonu přes 8000, a to podle mě bude stačit. Někdo se zranil, další nejdou halu…

Je komplikací, že musíte být v top formě už měsíc před šampionátem, abyste se nominoval?

V top formě nebudu, pokud chci uvažovat nad Evropou, ani nemůžu. Navíc jsem teď dostal rýmu a kašel, to mi trochu vezme. Ale vždycky na vrcholu ještě přidám 200 až 300 bodů.

Vy jste kvůli možnosti tréninku v teple vyrazil za přípravou i do USA. Byl to dobrý tah?

Byla to pro mě novinka, bohužel nám tam moc nevyšlo počasí. Střídalo se teplo a zima, přesto jsme toho udělali dost, i když to nebylo tak kvalitní. Teď jsem byl ještě 17 dnů dotrénovat v Africe, tak uvidíme, jak na tom budu.

Berete letošní halové mistrovství Evropy jako poslední šanci na svoji velkou medaili?

Tím, že je to hala po zranění, jsem na to spíš zvědavej. Tu placku bych chtěl ještě z mistrovství světa nebo z olympiády, i když to je ve hvězdách, i kvůli zdraví.

Bylo pro vás složité se po zdravotní pauze znovu vrhnout do přípravy?

Nebylo. Mám motivaci ukázat, že ještě nejsem tak starej, i když v mém věku je zdraví občas už problém.

Pomáhá vám trénink ve skupině s mladšími atlety?

Určitě, kluci jsou pro mě hnacím motorem, cítím se mezi nimi mladý. Neberou mě jako nějakou legendu, ale jako kamaráda. Ta skupina je fantastická, škoda Pavla Masláka, kterému to běhalo nejlíp, že dostal virózu.

Troufnou si tedy mladší kolegové i nějaký vtípek směrem k vám?

Dovolej, ale dávaj si pozor. Protože když oni si dovolí jeden, já jim vrátím dva. (úsměv)

Reklama