Rubriky:

Atletika

Překážkáře Svobodu vytočili organizátoři, na trampolíně poběží o medaili

4. března 2011 11:34

Nezvykle pružná dráha a jen dva běhy místo původně plánovaných tří čekají dnes překážkáře Petra Svobodu při jeho útoku na první velké zlato. Na halovém mistrovství Evropy v pařížské hale Bercy čeká aktuálního lídra kontinentálních tabulek v 16.10 rozběhu a v 18.50 při očekávaném postupu i finále a boj o medaili.

 

Anja Niedringhaus, ČTK/AP

Jak se vám zamlouvá povrch v hale Bercy?

Je zvláštní, že na všech mítincích jsou povrchy úplně jiné než tady. Normálně to bývá na betonu, tady to položili na nějaké dřevo, hrozně to pruží, takže těžší, vyšší a robustnější překážkáři, když došlápnou rychle za překážkou, tak jim to náraz vrátí a může jim to rozhodit techniku. Což jsem zjistil při rozcvičce. To, že jsem evropský lídr, tady bude znamenat kulové.

Dá se běh povrchu aspoň trochu přizpůsobit?

Na nejdůležitějším závodě něco měnit nejde. Jedině běžet lehčeji, ale to nevím, jak provést. Nechci to předem zatracovat, ale z prvního pocitu mi to nevyhovuje. Myslím, že by mi sedělo víc, na co jsem zvyklý celou sezónu, kdy běhám na tvrdém podkladu a ne na napružené trampolíně.

A s odpadnutím ranních rozběhu se můžete aspoň déle vyspat.

Je to škoda, mohl jsem si vyzkoušet tu dráhu v závodě, ale aspoň se moc neunavím.

Už ve čtvrtek vás prý řádně vytočili organizátoři.

Strašný, strašný, strašný. Hrozně jsem nadával a byl naštvaný. Hala jak blázen, spousta atletů a oni pošlou jen dva autobusy. Tak jsme si vzali taxíka za 16 euro a to jsme měli levnější než ostatní, i když s okružní jízdou. Dovezl nás totiž k jednomu obelisku do centra, tak jsme tam hledali halu. Po chvíli řekl, že ta je jinde, tak jsme jeli zpátky…

Aspoň nějaké rozptýlení…

To jo. Je pravda, že jsem tady zatím viděl víc památek než atletiky.

Vloni na mistrovství Evropy v Barceloně jste měl vítězství na dosah, než přišlo škobrtnutí na šesté překážce. Pomohla vám tahle zkušenost?

Pomohla mi vyhrávat. Řekl jsem si po Barceloně, že už se toho nikdy nedopustím. A jestli se to stane i tady, tak už nevím, čím to je. (úsměv) Jsem připravený, abych tu zaútočil na medaili.

Jste teď tedy připravený lépe než v Barceloně?

Je chyba, když atleta překvapí třicet metrů před cílem, že může vyhrát. Bum a bylo po srandě. Ale věřím, že teď už mám novou hlavu.

V čem?

Umí vyhrávat. To se mi zatím dařilo na všech závodech, i když tam byli dobří soupeři, a to je balzám. Z nikoho se tu neklepu, i když není směrodatné, co kdo zaběhl v sezóně.

V hale na šedesátce ani není tolik času začít přemýšlet o vítězství jako na stodesítce…

To je pravda, že při ní se proberu až v cíli. Na mistrovství republiky si říkám jeď, jeď a vím o sobě, můžu se soustředit i na techniku. Na větších akcích je to ale vyloženě o tom vyhrát a jít si za tím.

Ze svých sebevědomých prohlášení jste ale trochu ubral.

U nás v Česku to funguje tak, že úspěch se neodpouští a neúspěch trestá holí po hlavě. Nechci být alibista a říkat, že medaili nechci. Ale prioritou je pro mě teď finále. Dřív jsem míval skrytý strach, teď mám jen respekt k soupeřům. Už si neříkám, že ten je asi dobrý, tak co s ním. Teď vím, že nechci prohrát.

Papírově by vás měli nejvíc trápit domácí překážkáři Darien a Bascou. Jak dobře se znáte?

Řekneme si ahoj, i když zdravit mě začali až tak před třemi týdny. Tolik je neznám, nejvíc jsem se těšil na Doucorého a ten tu nestartuje.

Paříž znáte?

Nikdy jsem tu nebyl. Až na ten zmatek jsem tu zatím nic jiného nepoznal. A jestli Jiřinka (přítelkyně, tyčkařka Ptáčníková – pozn. red.) postoupí do finále, neuvidím vůbec nic. Maximálně v neděli poznám nějaký klub. (úsměv)

Michal Osoba (Paříž), Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika