Rubriky:

Atletika

Zopakovat zaváhání z Barcelony? To už byste mě neviděli, smál se zlatý Svoboda

5. března 2011 07:56

Konečně se může titulovat jako vládce překážkářské Evropy. Petr Svoboda na rozdíl od ME v Barceloně naplnil bezezbytku roli favorita a na halovém mistrovství Evropy v Paříži si doběhl pro své první velké zlato. Jako jediný se o setinu dostal pod hranici sedmi a půl sekundy a za celou halovou sezónu zůstal neporažen.

 

Charles Platiau, Reuters

Co vám proběhlo hlavou za cílem, když už bylo jasné, že tentokrát vás žádné škobrtnutí o zlato nepřipraví?

Úžasný. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit, když jsem bouchl do té žíněnky a říkal si, jestli to je vůbec pravda. Pak už mi to bylo jedno, začal jsem se radovat, že mám první velké zlato.

To vyšlápnutí z dráhy během závodu vás nevyděsilo?

Asi to nikomu nevadilo, viděl jsem spoustu takových vyšlápnutí i na Zlaté lize a nechávali to být, když ten sprinter nikoho neohrozil.

Dá se to při běhu korigovat?

Stalo se, že jsem si řekl: „Do pytle, kam to běžím.“ Ale teď mi bylo jedno, kudy poběžím, hlavně, aby to bylo co nejkratší. Takže, jestli jsem si pomohl lajnou vedle, nebo ne, mi bylo jedno.

Z atletických pravidel...
Pravidlo 168.6. Všechny běhy musí být běženy v drahách. Každý závodník musí přeskočit každou překážku a musí po celý závod setrvat ve své dráze, vyjma případů, kdy platí Pravidlo 163.4.
Pravidlo 163.4. Závodník nebude diskvalifikován pokud
a) byl jinou osobou vytlačen z dráhy nebo přinucen běžet mimo svou dráhu, nebo
b) běží mimo svou dráhu na rovince či běží v zatáčce vně vnější čáry své dráhy
a nezískal tím žádnou výhodu, a přitom nepřekážel jinému běžci

Dá se popsat těch sedm a půl vteřiny, které vám vynesly zlato?

Na startu jsem slyšel Tomáše Dvořáka a trenéra, najednou jsem si řekl, že to musí vyjít. Start vyšel, sundal jsem druhou překážku, kde mi ujely nohy, a tak mě polapila bezmoc, že už zase… Ale na třetí překážce jsem zase dostal takovou chuť, že už prostě neprohraju.

Vzpomínky na loňskou Barcelonu jste tedy v hlavě měl?

Kdyby se to opakovalo, asi bych se zbláznil. To už byste mě neviděli, přelezl bych stěnu a někam utekl. (úsměv)

Kam přijde zlatá medaile ve vašem novém domě?

Já právě ani nevím, kde mám ten bronz z Turína, jak jsme se stěhovali. V pracovně je spousta krásných cen z mítinků, velké vázy… Asi si nechám udělat poličku, vystavím si to tam a budu pyšně říkat, že to všechno je moje. (usmívá se)

Česká hymna tady v hale zněla už ve čtvrtek, kdy si organizátoři zkoušeli slavnostní ceremoniál. Už tehdy svítilo na prvním místě vaše jméno…

Fakt? To je dobrý. Naštěstí mě tu ale moc lidí nenahánělo, v Barceloně bylo kolem mě větší haló.

Vyhrál jste už třináctý závod v řadě, to je skvostná série…

Je to pěkný, ale mistrovství světa je venku v Tegu, tam budou trochu jiní soupeři. I tohle bylo těžké finále, ale svět je někde jinde.

Může být tohle zlato zlomem ve vaší kariéře?

Doufám, že jo. Snad jsem si to zasloužil po těch peripetiích v Barceloně i v Dauhá, kde jsem se lekl, že najednou běžím vedle Trammella. Snad mi to pomůže v tom, že se dá vyhrát, aniž by z toho člověk byl podělaný…

Takže vám ty porážky pomohly?

Na to asi neumím odpovědět. Určitě by se mi běhalo líp, kdybych těch zlatých už měl víc. Byl bych psychicky někde jinde, uměl bych ty situace lépe zvládat. Takhle jsem se to učil na mítincích a na velkých akcích jsem až doteď pohořel.

Michal Osoba (Paříž), Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika