Článek
Vypadalo to, že jste ze svého vystoupení hodně příjemně překvapená…
Určitě dost, ani trenérka nečekala, že začnu až tak dobře. Na trénincích jsem se necítila nikterak skvěle, tak jsem chtěla hlavně zaběhnout limit pro mistrovství světa. Tohle je něco navíc.
Sezónu jste začala o něco později než v minulých letech, byla už jste hodně natěšená?
Hlavně jsem se strašně bála, nevěděla jsem, co od sebe čekat. První závod sezóny a hned na Diamantové lize…
Nechtěla jste si otestovat formu na své trati už dříve?
Chtěla, ale Pohár mistrů evropských zemí odpadl, protože nám zrušili vládní letadlo a shánět na poslední chvíli letenky už by bylo moc složité a drahé.
V Eugene jste dostala pátou dráhu, která patřívá největším hvězdám…
Z toho jsem byla hrozně překvapená. I díky tomu se mi běželo lépe.
Pomohla vám k ní úspěšná loňská sezóna, kdy jste skončila druhá v celkovém hodnocení své disciplíny?
Asi k tomu přihlédli, i můj manažer Varhaník jim předtím zkusil napsat. Tak se asi slitovali, když jsem byla jediná běloška a cestovala z takové dálky. (úsměv)
Cesta do Eugene asi byla hodně náročná…
Byla naprosto šílená. Když jsem doletěla, říkala jsem si nikdy více. Cestovala jsem z Prahy přes Mnichov, Washington a Portland, skoro 24 hodin na cestě.
Po mítinku jste si to „nikdy více“ rozmyslela?
Určitě, ten byl skvěle zorganizovaný. Financuje ho firma Nike, která je i mým sponzorem, tak se o nás skvěle starali, zařídili vše, co bylo potřeba. Pak nás vzali do Nike Store, tak obrovský obchod jsem v životě neviděla. Dostali jsme poukázku na 500 dolarů, tak jsem nakoupila pro sebe, pro přítele i pro kamarády…
Oštěpařce Barboře Špotáková v Eugene dokonce vyráběli tretry na míru…
To mně ještě ne (úsměv). Ale Báře se tam vloni ztratily tašky, teď si to spousta lidí pamatovala a ptali se jí, jestli je všechno v pořádku.
Vraťme se k vám. Sezónu skvěle odstartovala i vaše tréninková parťačka Denisa Rosolová, dodalo vám to sebedůvěru, že se příprava vaší skupině povedla?
Určitě jsem si pak říkala, že na tom snad budu také dobře, když si Denča zaběhla osobák.
Pomohlo vám, že jste si v zimě odskočila k pětiboji a zahnala tak běžecký stereotyp?
Bylo to super zpestření. Pro mě čtvrtka v hale nemá význam, na ní bych díru do světa neudělala.
Teď vás čeká nabitý program. Ve čtvrtek Oslo, v pondělí Odložilův memoriál na Julisce, pak o víkendu mistrovství Evropy družstev ve Stockholmu… Nemáte z toho obavy?
Mám docela velké, myslím na to už dlouho. Všechny tři závody jsou ale pro mě důležité a těším se na ně. Pak mám od závodů chvíli pauzu, tak budu moc zase potrénovat.
Což asi mezi závody v tak rychlém sledu ani nejde…
To ne, člověk jen zregeneruje, odpočine si a nabere síly, maximálně si dá nějaký lehčí trénink.
Na druhou stranu v Oslu není startovní listina vaší disciplíny tak nabitá jako v Eugene.
Koukala jsem na to, že by to nemělo být tak těžké. Ale přibude Ruska Anťjuchová, tak jsem na ní zvědavá.
Vzhledem k vašemu rychlému času hned v prvním závodě asi budete brzy pomýšlet na prolomení hranice 54 vteřin…
To bych určitě chtěla. Když to přijde v Tegu, bylo by skvělé si zaběhnout osobní rekord na největším závodě. A kdyby to bylo dřív, taky se zlobit nebudu. (úsměv)
