Článek
Start na mistrovství světa už máte jistý, ale v Tegu asi bude třeba k vašemu letošnímu výkonu 60,99 něco přidat…
Určitě, konkurence je obrovská, bude strašně těžké se probojovat do osmičky. Ale já teď ještě trénuju dvoufázově právě proto, abych byla v plné formě na mistrovství světa.
Vše směřujete k vrcholu sezóny, to je poučení z loňského barcelonského výpadku?
To bych neřekla. Vloni jsem měla potíže se zády a achilovkou, výhřez ploténky mě dál brzdí. Snažím se dělat kompenzační cvičení, museli jsme s trenérem vymýšlet novou metodu. Limituje mě to, ale nestěžuju si.
Jak zásadní změny v přípravě jste musela udělat, abyste vůbec mohla dál házet?
Velké. Můj trénink byl postavený na odrazech a odhodech… Ale jak jsem měla poslední dva roky potíže se zády, přemýšlela jsem, co je pro mě důležité. Jestli mám hned skončit a jít na operaci, kde vám ale nikdo nezaručí, že ten zákrok pomůže.
Co rozhodlo, že jste tuto možnost zavrhla?
Za rok je olympiáda… V Barceloně jsem měla tři nezdařené pokusy, ale já se narodila jako závodník, tak nebudu utíkat z boje, když se nezadaří. Už se dokážu sportem bavit, je to má práce, tak proč končit? Každý druhý se mě ptá, až jsem na to už alergická. Ano, u nás patřím ke starším a trochu mi odchází rychlost, ale podívejte se třeba na skoro čtyřicetiletou Grasuovou. A také čekám, kdy mě některá z mých kolegyň přehodí.
To samé říkal desetibojař Tomáš Dvořák, že skončí s kariérou, až ho porazí někdo z nastupující generace. Nakonec si kariéru pěkně protáhl…
Máme to stejně. Ale nejde o to, aby mě přehodily, když dám 58 metrů. Chtěla bych, aby se přiblížily mému osobáku (67,71 m – pozn. red.) a měly našlápnuto k medailovým úspěchům.
