Článek
Čím to, že vaše aktuální tréninkové rozpoložení před mistrovstvím světa není dobré?
Před mítinkem v Monaku jsem se cítila výborně, teď ne. Naštěstí v Tegu před závody budeme ještě dost dlouho, to jediné mě uklidňuje. Kdybych teď měla startovat, nadšená bych nebyla. Už v Londýně to nebylo dobré.
Výkon 66,41 ale přece není špatný.
To říkali všichni, co prý bych chtěla. Ale já se tam trápila, měla jsem špatný pocit a ten mám i teď při tréninku. Potřebuju být odpočatá a uvolněná.
Téměř sedmdesátimetrový hod z předchozího závodu v Monaku vás ale musel uklidnit…
Bohužel to byl jen záblesk. Ale vím, že to v sobě mám, tak je třeba formu doladit a odpočinout si pak v Koreji. I před olympiádou jsem tady v Nymburce dřela, odjížděla unavená a tam jsem se úplně zvedla.
V Asii se vám tradičně daří, i Tegu jste poznala už před osmi lety na univerziádě.
Moc se mi tam líbilo. Ještě jsem nebyla žádná oštěpařka, spíš jsem byla ráda, že mě vzali a skončila čtvrtá. Z města si vybavuju, že bylo strašně přelidněné, ale jak jsou Korejci malí, člověk nad nimi viděl. Byly tam zajímavé krámky, celá ulice s mobily, které byly asi o deset let dál než u nás. Jsou to hračičkové, všechno bliká, kupovali jsme různé blbosti.
Už pět let v řadě vozíte z velkých akcí medaile, ale zlato jste získala naposledy před třemi lety v Pekingu. Nestýská se vám po velkém vítězství?
Bylo by to úžasné, vítězství je ta nejhezčí odměna. Trochu na něj myslím, protože vím, že na to mám. Už jsem cítila právě v Monaku, že mě nemůže nikdo porazit. Ale možná je dobře, že jsem teď v Londýně prohrála a budu při zemi. Před Ósakou byla také hlavní favoritkou Obergföllová, před Pekingem jsem v posledním závodě v Bílině hodila 59 metrů. Lepší je vždycky být při zemi, to je moje krédo. Kdykoliv. V závodě, i když jsem šla do vztahu, také jsem předem nečekala, že to bude úžasný.
Vloni jste jako ambasadorka Diamantové ligy měla hodně nabitý program, připadáte si letos odpočatější?
Letos je ta sezóna pohodová v tom, jak je dobře rozložená, jeden závod za 14 dnů. Měla jsem na rozdíl od loňska vždycky pár dnů pro sebe.
Jak jste ty dny trávila? Na koncertech svých oblíbených Tří sester?
Ty jsem letos ani jednou nestihla… Asi jak jsem starší a máme víc dvoufázových tréninků, musím víc odpočívat. Ale dostala jsem od Lukáše (přítel – pozn. red.) k narozeninám motorku, tak jsem na ní párkrát byla. Dvakrát jsme se byli koupat v lomu u Berouna, chodila jsem hrát beach. Byla jsem dokonce v karavanu u Křivoklátu, sjela jsem si i kus Berounky, poprvé v životě na vodě. Byly to vždycky dva dny, ale aspoň má člověk pocit, že si užil léta.
Viděla jste mnoho překvapených tváří, když jste kolem projela na lodi a křičela Ahoj?
Docela dost. Někteří asi i věděli, že mám zrovna krátce před závody, tak to byl ode mě docela risk. Ale já tohle vždycky dělala a pomohlo mi to. Spíš mi ale ta voda přišla jako docela nuda, Berounka je olej, pořád jen pádluješ… Radši bych něco divočejšího.
To nová motorka je pro vás asi větší adrenalin…
Velký. Jezdila jsem už v Africe, tak jsme se domlouvali, že si pořídíme silniční enduro, abychom se mohli vyjet někam podívat. Je to velké odreagování, ale nejezdím nějak rychle.
Barbora Špotáková se svým motocyklem v africké divočině.foto: Fotoarchiv Barbory Špotákové
Přesto, nemáte strach z nepředvídatelných reakcí řidičů?
Snažím se být ostražitá, ale samozřejmě je tam člověk v daleko větším nebezpečí. Někteří lidi jezdí jak blázni, ale radši od každého předem očekávám to nejhorší, to je vše, co můžu udělat.
