Hlavní obsah

Rosolovou v Koreji stíhačky nestresují a karaoke neláká. Už vyhlíží start mistrovství světa

Za týden pobytu v jihokorejském Tegu toho čtvrtkařka Denisa Rosolová stihla dost. Zlehka oslavila pětadvacáté narozeniny, vyděsila se, když ji organizátoři omylem zveřejnili jen na startovní listině dvoustovky, vítězně zvládla několik karetních partiček. To hlavní ji ale čeká od soboty, kdy zahájí svůj boj o postup do finále mistrovství světa.

Foto: Petr Horník, Právo

Denisa Rosolová při odletu české atletické výpravy na MS v Tegu.

Článek

Jaké jsou vaše dosavadní dojmy z dějiště šampionátu?

Všechno se mi tu líbí, nemám žádné výhrady. Jen počasí jsem čekala úplně jiné, větší teplo. Takhle je to ale lepší.

V Koreji je tedy teď chladněji než v Česku?

Průměr teplot je tu asi 22 stupňů, ale jsou tu časté přeháňky.

Obávaná „prádelna“ se tedy nekoná?

Zatím ne, jen když si jde člověk zaběhat, tak to trochu cítí. Ale mně déšť a vlhkost tolik nevadí.

Už jste se v Tegu byla podívat na hlavním stadiónu, kde pro vás v sobotu rozběhy na čtvrtce začne světový šampionát?

Jen na rozcvičováku u něj, na hlavní půjdu asi až v den závodu. Ale vypadá pěkně, je znát, že jsou Korejci na všechno nachystaní.

Jak si krátíte čas do startu šampionátu v atletické vesnici?

Byly jsme na kulečníku, holky i na tenise, Zuzka Hejnová si zašla na karaoke. Jinak jsme často na internetu, hrajeme karty o služby na pokoji a odnášení táců.

Jak si vedete?

Tácy občas nesu, ale službu má dneska trenérka. Tak mi otvírá dveře a vaří čajíček. (úsměv)

Karaoke vás nezlákalo?

Byly jsme první den všechny, ale pro mě to není, já ze sebe nevydám ani tón…

S aklimatizací jste se srovnala rychle?

Nemám s tím problém, spím dobře, jen se mi hůř vstává.

Korejskou stravu jste si vyzkoušela, nebo se držíte té evropské?

Na korejská jídla ani nemám chuť, vybírám si z evropského. Výběr je tu dobrý, každý si najde své, i když občas mají horší dny.

Nad vesnicí prý občas přeletí stíhačky, to vás neznervózňuje?

Ani ne. Ony tu lítají od začátku, teď zrovna s větší frekvencí, ale moc to nevnímám.

V neděli vám bylo pětadvacet let, došlo aspoň na menší oslavu?

Nebyla skoro žádná, jen jsem si s Tomášem Dvořákem dala malinkatého panáka a jednu deci červeného. Od trenérky jsem dostala víno a čokoládu, Jitka Bartoničková mi dala také něco dobrého a Marcela Lustigová dvě piva, jedno místní. Ta si nechám po závodě. (usmívá se)

Jste ráda, že vaše disciplína je hned na začátku programu šampionátu?

Určitě, kdyby byla později, nestihla bych si odpočinout před štafetou. Už se na závody těším, jak je tu člověk dlouho, tak se začíná nudit.

Zkontrolovala jste si startovní listiny, jestli už pořadatelé napravili chybu a napsali vás skutečně na čtvrtku?

Ještě jsem se nedívala, ale snad už to bude tentokrát dobře…

Už jste ve vesnici potkala nějaké soupeřky?

Rusky to ještě nejsou, viděla jsem jen dvě Američanky McCororyovou a Felixovou.

Čekáte, že v rozběhu budete moct pošetřit nějaké síly na semifinále?

Obávám se, že ne, už bude třeba běžet naplno. Maximálně bych v závěru mohla zvolnit, kdybych viděla, že mám postup jistý. Ale důležité bude i nasazení do drah pro semifinále.

Reklama