Článek
Jak zatím vypadal váš denní program tady v Tegu?
Vstávám na snídani tak, abych stihla vytrávit před tréninkem. Na něj jezdím v deset, většinou na rozcvičovák u stadiónu. Sice je sektor i tady ve vesnici, byli jsme tu ale jenom jednou, protože má jiný povrch, je tam nějaká divná guma. Vrátíme se do vesnice ve dvě hodiny, jdeme na oběd, většinou jsme ještě na nějaké rehabilitaci a večer se jdeme třeba projít nebo jedeme do krámu na kolech. Pak sledujeme na internetu online ze šampionátu, protože televize tu nic nedává…
Umíte odhadnout, jestli už forma přichází?
Jsem zdravá, měla jsem tu jen trošku kašel a rýmu z té klimatizace. Dva dny byly hodně nepříjemné, bolelo mě v krku jako blázen, ale už mě to pouští. Teď už se těším na závod, začíná to tu být dlouhé.
Už se nemůžete kvalifikace dočkat?
Ráda bych už závodila. Mým hlavním úkolem je si co nejméně ublížit. Budu strašně šetřit síly, protože druhý den je finále, což je docela náročné hlavně pro achilovky.
Budete jim muset věnovat nějakou speciální péči?
Hlavně po té kvaldě, to nebývá nikdy úplně dobré. Na finále je promažu hřejivou mastí, i když se potom moc nedá spát a pálí to až do rána.
Budete se tedy snažit o co nejvíce technický hod, žádnou velkou ránu?
Já myslím, že už samotná atmosféra toho stadiónu udělá své, když tam přijdu. Ale člověk se nesmí přemotivovat, to mu pak vždycky uškodí.
