Článek
Ulevilo se vám hlavně proto, že se hned na prvním šampionátu ukázalo, že spojení dvou světových rekordmanů funguje?
Dokážu si představit, co by se dělo, kdyby se to nepovedlo a Bára medaili neudělala. Jednak by to bylo špatně pro českou atletiku a taky by přišly ty hloupé řeči o trenérovi a tak. Já bych to přežil, protože vím, jaký sport je. Když nastanou změny, někdy trvá dva roky, než si to sedne. Ale tady si to sedlo okamžitě, i když má třeba úplně jiný úchop ruky. Začátek sezóny byl pomalejší, ale to je normální.
Užil jste si úžasný závod i jako trenér?
Byl to krásný závod, úplně úžasný, myslím, že ještě lepší než na olympiádě v Pekingu. Akorát teď bohužel Bára skončila druhá. Vítěz bere všechno, ale tohle byl zážitek. Doufám, že i pro lidi u televize.
Byl jste během finále klidný?
Byl, protože když jsem viděl Báru na tréninku, věděl jsem, že to nemůže dopadnout špatně a medaili udělá. Jen jsem nevěděl, jakou.
Jak jste to poznal?
Už z rozběhání. Když nohy začnou jít, člověk to vidí, po pár krátkých hodech je najednou znát, že tam je ta jiskra a energie. Bára potřebuje velký závod k tomu, aby jí to nakoplo. Hrozně důležité hlavně směrem k olympiádě je, že si dokázala, že ještě může házet strašně daleko.
Před rokem jste tvrdil, že Špotáková může hodit i 75 metrů. Platí to pořád?
Platí. Záleží na štěstí a super formě. Myslím, že to, co tu předvedla, byla její nejlepší série v životě. Panovaly tu výborné podmínky, vítr zezadu, teplo, všechno nasvědčovalo tomu, že může padnout i světový rekord. Klidně to ještě do konce roku může přijít.
Na čem budete muset pracovat, aby těch 75 metrů mohla překonat?
Musí zůstat zdravá, to je základ, a silná v hlavě, protože mentální forma a psychika rozhodují.
