Článek
Oproti zlaté oslavě z Ósaky či party s desítkami fanoušků předloni v Berlíně bylo včerejší posezení poklidným dýchánkem. „Zase bylo víc času si povídat s vedením výpravy. Protože když za mnou v Berlíně nebo Barceloně byli moji Ultras, tak jsem je přece musela upřednostnit,“ usmívala se Špotáková.
Objevila kamaráda
Na mobilu měla na sedmdesát gratulací. Od veslaře Ondřeje Synka i od ministra Alexandra Vondry. Jednoho fanouška z rodného Jablonce pak přece jen objevila i korejském Tegu. „Objevil se tu jeden kamarád, který se po třinácti letech viděl s naším masérem Albrechtem. Tomu málem vypadli oči z důlku, když se potkali,“ vyprávěla oštěpařka.
Na stadión si včera vykračovala se šestou medaili z velké akce v řadě. Takovou úctyhodnou sbírkou se kromě ní může chlubit už jen ruská chodkyně Kaniskinová a norský oštěpař Thorkildsen.
V hlavě měla stále vzpomínky na včerejší úchvatný závod. „Říkala jsem si, že Peking se nebude nikdy opakovat a tohle byl ještě vyšší level. Škoda, že to nebylo pořádně v televizi a nemohli to lidi v Česku vidět,“ mrzela ji režie televizního přenosu.
Potkala Obergföllovou
Včerejší den byl ve znamení poznávání korejské kultury, na které si konečně po závodě udělala čas. „V obchodním centru kousek od nás jsem ještě dokoupila nějaké dárky. A pak jsme vyrazili do korejské restaurace,“ vyprávěla Špotáková. Shodou okolností na zahrádce potkala smutnou hrdinku páteční soutěže Obergföllovou z Německa. „Seděla tam na zahrádce, úplně schlíplá,“ líčila světová rekordmanka.
V restauraci s přítelem Lukášem našli stolek s grilem uprostřed, nad nímž byl odsávač par. „Korejec, co nás obsluhoval, maso nastříhal nůžkami, sám ho obracel, pořád něco nosili. Výborný kulinářský zážitek,“ rozplývala se Špotáková, jenž si troufla obsloužit se hůlkami. „Snažili jsme se, ale koukal na mě, že mi to nejde. Jídlo si naberu, ale vypadá to asi blbě,“ usmívala se.
V Jižní Koreji byla už před osmi lety na univerziádě, ale víc času poznat tuto zemi měla až tentokrát. „Je hodně znát, že to tu není zkažené turismem. Lidé jsou rádi, když někdo přicestuje a snaží se jim tu svoji kulturu ukázat. Předvádějí se, mávají na ulici. Je to jiné než v Praze, kde ty turisty chtějí v restauracích spíš okrádat,“ srovnává.
