Rubriky:

Atletika

VIDEO: Ptáčníková se po českém rekordu smála, brečela a hledala žvýkačku

13. února 2012 09:44

Jelena Isinbajevová a Jiřina Ptáčníková. Jen tyto dvě skokanky jsou zapsané v listině vítězek slavného tyčkařského mítinku v Doněcku. Po osmi triumfech ruské fenoménky této disciplíny tentokrát na Ukrajině vládla česká reprezentantka. Triumf navíc vyšperkovala národním halovým rekordem 470 centimetrů.

 

facebook Top Athletics

Jaký byl váš rekordní pokus?

Já si ho vůbec nevybavuju! Jen, jak jsem se rozběhla a dopadla, byla jsem úplně mimo. Když jsem doskočila, smála jsem se i brečela, skákala jako malé dítě. Navíc, jak jsem zařvala, tak mi vypadla žvýkačka a musela jsem ji na doskočišti hledat. (směje se) Přitom když jsem teď koukala na ten pokus ze záznamu, přišel mi úplně odfláknutý.

Jak moc si ceníte vítězství na slavném mítinku?

Byl to neskutečný zážitek. Ráno jsme se překoukli a ujel mi autobus, tak jsme jeli do haly VIP autem s panem Gataulinem (bývalý špičkový ruský tyčkař – pozn. red.), tak jsem si dělala legraci, že hvězdy jezdí přece samy. V závodě jsem se nemohla dlouho srovnat, ale když jsem se na 460 centimetrech chytla, v hlavě mi naskočilo, že chci vyhrát. Pak jsem skákala ještě 476, já sama před plnou halou v Doněcku i se Sergejem Bubkou. Úžasný zážitek.

Bubka vám gratuloval?

Ano, a bylo na něm vidět, jak je spokojený, že i když nepřijela Jelena Isinbajevová, padaly slušné výkony, hned několik z nás skočilo národní rekord.

Proč vlastně Isinbajevová na svém oblíbeném mítinku nezávodila?

Před mítinkem byla tiskovka a Bubky se na to ptali. Bylo vidět, že se o tom nechce moc bavit, po mítinku v Bydhošti se mu prý ani neozvala…

Zbyl vám čas na oslavu?

Moc ho nebylo. Po závodě byla tiskovka, hodně se mě ptali, což s mojí angličtinou byl trochu trapas. Pak byl velký raut s jídlem a pitím, tam jsme to oslavili, ale myslím, že naši a Peťan (překážkář Petr Svoboda – pozn. red.) slavili víc. Aspoň mamince ještě v neděli nebylo moc dobře. (úsměv)

V Doněcku jste se pokoušela i o absolutní český rekord 476 centimetrů. Chybělo hodně?

To už jsem skákala v euforii, těch 470 byl pro mě obrovský výkon. Ale předváděla jsem hodně vysoké skoky, čím déle jsem skákala, tím lepší pokusy to byly. Kdybych měla ještě dva pokusy, mohlo to být zajímavé.

Přitom jste kvůli bolavým zádům málem halovou sezónu odepsala.

To je opravdu paradox, chtěla jsem tu halu jenom zkusit, a když jsem v Drážďanech skočila 462, začalo to vypadat dobře. Tak jen doufám, že to ještě není konečná, protože technických tréninků jsem zatím moc neabsolvovala.

A záda drží?

Jsou úplně perfektní. Až jsem byla překvapená, protože jsem si zapomněla vzít mastičky, jak kdybych jela na své první závody… Drží i dneska (v neděli – pozn. red.), přitom druhý den byly vždycky horší. Spíš mě teď zlobilo stehno, ve kterém mi trochu cuká, ale že ty bolesti zad po roce ustaly, to je paráda.

Kde vás čekají další závody, na nichž byste mohla svůj výkon ještě vylepšit?

Ve středu je Zimní pražská tyčka, pak možná Birmingham. Ale ten je nejistý. Bude tam velká konkurence, jenže se tam složitě cestuje s tyčemi a já chci být připravena na mistrovství republiky. Navíc potřebuju také trochu přitrénovat.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika