Rubriky:

Atletika

Šebrle: Závěrečný kilometr totálně vyždímal

8. března 2004 11:42 - BUDAPEŠŤ

Až skvělým výkonem v závěrečném běhu na 1000 m si Roman Šebrle zajistil zlato v sedmiboji na halovém MS v Budapešti. Do poslední disciplíny český vícebojař vstupoval se ztrátou na průběžně vedoucího Američana Claye a věděl, že na dráze ze sebe musí vydat vše. "Nemýlil jsem se," říká čerstvý evropský rekordman v rozhovoru pro Právo.

 

PRÁVO/Václav Jirsa

Proč jste po tyčce, která se vám nepovedla, nechtěl mluvit s novináři?
Protože jsem tušil, na co byste se ptali a nebylo mi po téhle disciplíně do řeči. Konec ale dopadl dobře, takže všechno bylo dobré.

Stal jste se po Lisabonu podruhé halovým šampiónem, ale není vám přece jen líto, že jste neobral Američana Dana O'Briena o světový rekord?
Na svěťák se musí povést úplně všechno a já jsem spokojen i s evropským rekordem. S rozběhem v tyči, která mě zhatila útok na O'Briena budu muset něco udělat. Ale kdybych měl trochu štěstí na 490 centimetrech, mohl jsem se chytit a třeba to dopadlo nakonec jinak.

Takhle jsem byl po této disciplíně hodně rozmrzelý a naštvaný. Už proto, že Američan Clay se dostal před poslední disciplínou o třicet bodů přede mě.

S jakou jste šel taktikou do závěrečného kilometru?
Musela být jiná než loni v Birminghamu, kde jsem startoval po chřipce. Věděl jsem, že letos mám formu, a proto jsem si to mohl dovolit od začátku napálit a věřil jsem, že Clay není schopen běžet tak rychle jako já. Když mi bylo jasné, že nemám už na překonání světového rekordu, tak jsem se pral o Dvořákův evropský. Taktika mi vyšla, a tak mám radost.

Takže vás ani trochu nemrzí, že jste nevymazal z rekordních tabulek světový rekord O'Briena, který vytvořil už před jedenácti roky v Torontu?
To víte, že mě tahle promarněná šance mrzí. V sobotu jsem závod perfektně rozjel a když jsem v sobotu odjížděl z haly do hotelu, říkal jsem si, že když dám pět metrů v tyči a dobře zvládnu kilák, takže mi neuteče. Teď ale převládá potěšení z vítězství. A také z toho, že jsem si dokázal, když jsem zdravý, že mohu vyhrávat a dosahovat zase velkých výkonů.

V sobotu jste říkal, že se vezete na vlně euforie. Kam se v neděli poděla?
Nevím, ale našel jsem ji až zase v závodě na kilometr.

Po doběhnutí do cíle tisícovky jste dlouho ležel na dráze. Byl jste enormně vyčerpaný?
Věděl jsem, že první tři kola musím ze sebe všechno vyždímat, do čtvrtého musím dát hodně vůle a čekal jsem, že poslední bude moc bolet. Nemýlil jsem se.

Jak jste prožíval přestávku mezi tyčkou a poslední disciplínou, která rozhodovala o všem?
Bylo to hrozné, od dvanácti hodin jsem měl tep asi 360. Chvíle do posledního startu jsem trávil na pokoji. Chtěl jsem usnout, abych si odpočinul, ale povedlo se mi to jen na deset minut. Tak si se mnou pohrávala nervozita.

Co říkáte medailím Báby ve výšce a Ptáčka v tyči?
Viděl jsem Jardu, že neskočil 229, a myslel jsem, že bude bez medaile. Ale pak jsem na pokoji řval, když ji nakonec získal. Adam zaskákal super. Půjdu s nimi tyhle úspěchy oslavit, i když po zbabrané tyčce jsem na to neměl chuť.

Miloš Jerie (Budapešť), Sport.cz, Právo

Zrušit