Článek
Už jste kolegovi ze štafety Prorokovi říkal, aby v případě úspěchu opět tlumočil?
Domluvení nejsme, ale asi s ním ještě o tom promluvím. (úsměv) I když na mistrovství světa to asi takhle nepůjde...
Tyčkařka Ptáčníková říkala, že se u ní po českém halovém rekordu na chvíli vytratila touha závodit, vám se nic podobného nestalo?
Pro mě to ještě nebyla hranice, kterou jsem si dal před sezónou, takže chuť mám pořád.
Kolik je ta hranice?
Těch 46 vteřin, snad padne tady.
Závěrečnou přípravu jste strávil v Saské Kamenici. Kvůli tomu, že je tam stejný povrch jako v hale tady v Istanbulu?
Je tam také pokládaná palubovka. Ale my tam jezdíme skoro každý rok v lednu na soustředění, letos jsme vynechali, tak jsme jeli teď. Je to super hala, málo lidí...
Prý vás tam dokonce přišel obhlédnout bývalý německý mistr světa na čtvrtce Thomas Schönlebe. Prohodili jste pár slov?
Moc jsme se nebavili, já spíš běhal. Ale říkal, že se mu můj trénink líbil.
Troufáte si v Istanbulu na finále?
Podle tabulek to nevypadá, bude to složité. Musím běžet rychle už v rozběhu, protože půjde o dráhy pro semifinále.
Na čtvrtce v hale je třeba zapojit i lokty. Umíte je používat?
Moc zkušeností s tím nemám. Navíc jsem lehký, když do někoho šťouchnu, nic to s ním neudělá. (úsměv)
Už neodmyslitelně k vám patří barevné rukávky, jaké jste si přibalil do Turecka?
Bílé i modré, černé jsem nechal doma. Ještě uvidím, které si navléknu.
Představit byste se měl i ve štafetě, zkoušeli jste si s kolegy z týmu předávky?
Zkoušeli a bylo to docela zajímavé. I při nich jsme zažili kolizi, když spadl Venca Barák.
Těsně před odletem jste ještě volal tátovi, co vám poradil?
Popřál mi hodně štěstí, říkal, že mi všichni drží palce a v sobotu budou pít. Na žal nebo na oslavu. (úsměv)
