Článek
Co se vám honilo hlavou, když jste viděl, jak těžcí soupeři vás v rozběhu čekají?
Tušil jsem, že to bude těžké, ale na Ismaila jsem si hodně věřil. Viděl jsem ho třeba v Düsseldorfu a moc suverénně na mě nepůsobil. Hlavně jsem si věřil já, vím, že mám na čas kolem 1:46, akorát jsem k tomu letos neměl dobrý závod.
Rozběh ve vašem podání ale dobrým závodem jistě byl...
Porazit takové běžce se počítá, ale pro celkový výsledek to není důležité. Ještě mě čeká minimálně jedno kolo, ale určitě mi to zvýšilo optimismus. Jsem rád, že jsem to zvládl takhle a určitě chci ještě dál. Snil jsem o takovém závodě, byl to snad jeden z mých nejlepších běhů v životě. Zvládl jsem to uvolněně, kontrolovaně, sebevědomě do posledního kola. Pohlídal jsem si postup, kdyby bylo třeba, ještě zatáhnu, klidně dvakrát. Hodně dobrý pocit.
Když vás v závěru Aman s Ismailem dotahovali, nebál jste se jejich útoku?
V průběhu celého běhu jsem se díval na velkou obrazovku, kde jsou. Snažil jsem se být v zatáčce vedle Turka, abych tam nenechával prostor a nezavřeli mě. V závěrečném kole jsem se ještě ohlídnul a viděl, že to je v pohodě. V poslední stovce už jsem si to hlídal. Čas nebyl důležitý, šlo o postup.
Na lýtkách máte kineziotejpy, ty mají spíše preventivní důvody?
Měl jsem zatuhlá lýtka, jak jsem sem přiletěl. Tak mi je namazali, nechali jsme tam ty tejpy a vůbec jsem o nich při závodě nevěděl.
Jak vám seděl povrch v istanbulské hale?
Vůbec si nemůžu stěžovat, je výborný.
