Článek
Vnímala jste, že se zatím české výpravě zatím daří a byla by škoda to pokazit?
Byla to hrozně velká motivace. Navíc mi trenér psal, že jsem tu osmnáctá časem a do semifinálové čtyřiadvacítky bych se měla vejít. Věřila jsem si dost, tak jsem ráda, že se to povedlo.
S časem 7,40 jste ale spokojená nebyla, kde jste setinky ztratila? Na startu?
Byl hrozně pomalej. Věděla jsem, že tu nejsou výstřely slyšet, ale byla jsem na to připravená. Jen jsem neudělala, co jsem chtěla. Pak už se mi běželo krásně, žádný problém tam nebyl. Chtěla jsem aspoň 7,35, to bych si na postup věřila hned a měla bych větší klid. Animová z Ghany doběhla za 7,35, tu jsem mohla porazit...
Jak jste vnímala problémy se startovními výstřely, které tu sprintery trápí? Většinou slyší výstřel dvakrát...
Já ten druhý neslyšela, snad ani nebyl. Hrozně jsem se bála, když o tom všichni vykládali. Ani bych nevěděla, jak tu zastaví ulitý start, protože prý píšťalku nepoužívají. Tak bych se asi zastavila až na třetí výstřel. (úsměv) Je to zvláštní, jak to na mistrovství světa funguje...
Můžou problémy se starty za obecně relativně pomalejší časy ve sprintech?
Určitě, v prvním běhu Italka, co snad nikdy neběžela pod 7,40, dala najednou 7,33 a vyhrála rozběh. Těm, co umějí pod 7,15, by start neměl vadit, ale ostatní to ovlivnilo.
Proti favorizovaným soupeřkám v rozběhu Pierrové z USA a Animové z Ghany jste si věřila i na přímý postup?
Trošičku jsem myslela na přímý postup. Animová běhala pod 7,30, ale mohla to tu i kvůli těm startům pokazit. Navíc v osmé dráze byla Atanganová z Kamerunu, co měla osobák 7,19, navíc na rozcvičováku vypadala hodně dobře. Byla to škoda, měla jsem první dráhu a pak čtyři dráhy nikdo silný nebyl. Ale aspoň jsem si mohla běžet svoje...
