Článek
Životní formu jste tušil už od rozběhu, na medaili jste si věřil. Jak se vám s tímto vědomím před finále spalo?
Spal jsem úplně skvěle v noci před rozběhem i semifinále, ale v sobotu jsem poprvé nemohl zabrat. Uvědomoval jsem si, že o tu medaili opravdu můžu bojovat, tak jsem se spaním měl trochu problémy.
Už vám dochází, čeho jste v Turecku dosáhl?
Přijde mi to až nemožné, vůbec si to neuvědomuju. Dojde mi to asi až časem. Jsem tak šťastný, že to ani nejde popsat. Věděl jsem, že mám velkou formu, nepostoupili Lewandovski s Lalangem, tak byla šance ještě větší. Je to pro mě zadostiučinění za ty čtyři roky dřiny. Stříbro na osmistovce z mistrovství světa? Tak už jen to snad někdy vylepši zlatem. (úsměv) Je to nepopsatelný zážitek, dík patří všem, co mi pomáhali a drželi palce.
Finálový běh byl relativně pomalý, sedělo vám takové tempo?
Mně to bylo jedno. Já šel do závodu s jediným cílem, že chci medaili. Tušil jsem rychlý závěr, Ksczot za to vzal a oddělili se ti, co na to mají, od ostatních. Pak Ksczot tuhl, mohl jsem být ještě víc vepředu, ale v hale rozhoduje každý okamžik, každé zaváhání. Můžete být lepší než soupeř, ale uděláte jedno špatné rozhodnutí a stojí vás to umístění. Ale mně se tady sešla životní forma se vším ostatním. Nejlepší šampionát v životě.
Jak to asi teď vypadá ve vaší rodné Opavě?
Tam to bude, předpokládám, hodně divoké. Chystám se tam příští víkend, tak snad na mě ještě trochu s oslavami počkají. Moc se tam na všechny těším.
