Článek
Už před šampionátem o vás přicházely zprávy, že jste v životní formě, takže z vašeho rekordního vystoupení asi úplně překvapený nejste...
Je mi 24, jsem plný energie, věděl jsem, že na rekord mám. Vše mi tu vyšlo, nic jsem vyloženě nepokazil. Sedmiboj je má disciplína, mám rychlost, umím skoky a z vrhů je tu jen koule. Nejde mi oštěp a disk, chvíli bude trvat, než se dostanu na vyšší úroveň, jakou třeba mají v oštěpu Kubánci. I proto, že jsem s vícebojem začal později.
Kdy se můžete dostat na úroveň, abyste atakoval i světový rekord v desetiboji Romana Šebrleho?
Zatím je můj vzestup dost strmý, ale tohle nejde naplánovat. Když jsem udělal svůj první rekord v sedmiboji, ani jsem nevěděl, kolik předtím činil. A nikdo kolem mi to nechtěl říct, aby mě nestresoval... Jsem druhým rokem profesionál, soustředím se jen na atletiku. Rekord může přijít letos, ale i za pět let... Já ale cítím, že by to mohlo být už brzy.
Kde byste mohl Šebrleho světový rekord ohrožovat? Představíte se letos i na slavném mítinku v Götzisu?
To bych strašně rád, ale pro Američany je to náročné, když máme olympijskou kvalifikaci. Můj trenér byl v Götzisu hodněkrát, moc mi o něm vyprávěl a jednou tam určitě pojedu. Ale letos ne.
Už máte v hlavě olympiádu?
To mám asi od pěti let. Často si představuju, jak to tam bude vypadat – ta atmosféra, olympijská vesnice. Bude těžké udržet koncentraci, i když to z hlavy dostanete, i vaše tělo pozná, že tohle je to, na co jste čekali... Ale nejdřív se musím kvalifikovat.
Po Istanbulu si ale před startem přípravy na Londýn asi ještě odpočinete.
Jasně, dám si týden pauzu, budu hrát videohry a jíst pizzu. (úsměv) Pak budu pokračovat v přípravě.
Mimochodem, Šebrlemu je 37 let a stále závodí na vrcholné úrovni. Hodláte vydržet také tak dlouho?
(směje se) Škoda, že tu Roman nebyl. Ale je to možné. Mojí filosofií je, že méně je někdy více. Trénuju tak, abych mohl závodit po zbytek mého života. Snažím se vyhýbat zraněním a starat se o své tělo. Když se objeví nějaký problém, radši si dám pauzu.
Takže světový rekordman trénuje méně než jeho soupeři?
Ano. Nemívám delší fáze než hodinu a půl, mezitím několik hodin pauzu. Nechci se sedřít.
Kdo byl vaším idolem v dětství? Sledoval jste velké desetibojaře té doby?
Právě, že moc ne. Nejvíc si pamatuju Carla Lewise a Mika Powella, jak soupeřili na olympiádě v dálce. To jsem si říkal, že bych tam také jednou chtěl být. Ale definitivně jsem se desetibojařem stal v roce 2008, když jsem vyhrál univerzitní šampionát.
