Rubriky:

Atletika

Tyčkařka Ptáčníková sbírá hřebíky, šrouby a řeší v letadle dlouhé tyče

20. března 2012 13:19 - Praha

Z halového mistrovství světa v atletice z tureckého Istanbulu přivezla tyčkařka Jiřina Ptáčníková šesté místo, a to za překonanou výšku 455 centimetrů. Poté začala s letní přípravou, která vyvrcholí letní olympiádou v Londýně. Takže další cestování s dlouhými tyčemi v letadle. A to je poměrně problematické.

 

Petr Horník, Právo

Jak složité vůbec je cestování a přeprava tyčí? Dohlížíte na jejich uložení v letadle?

Cestování s tyčemi je dost problematické. Když jedeme někam na závody autem, tyče se přivážou na zahrádku auta a jede se. Ale v letadle to je horší. Musíme vybírat lety tak, aby letěla velká letadla, aby se tam tyče vůbec vešly. Na letišti běhám od jednoho okýnka k druhému, a buď řeším nadváhu tyčí, nebo poplatky za tyče.

Stalo se vám, že se tyče ztratily?

Mnohokrát se stalo, že tyče přišly o dva dny později, než měly. A jednou se mi ztratily na letišti, myslím v Monaku. Nejhorší na tom bylo to, že závod v Monaku byl týden před mistrovstvím Evropy v Barceloně a tyče se objevily dva dny před kvalifikací, ale měla jsem kolem toho strašně lítání a desítky hovorů. No byl to hodně nepříjemný pocit. Taky se mi stalo, že mi v Madridu uletělo letadlo, kvůli tomu, že jsem nestihla včas zaplatit poplatek za tyče, Španělé mají totiž pořád strašně moc času, takže jsem v Madridu čekala na letišti osm hodin na další let.

Jak hodnotíte s odstupem svůj výkon v Istanbulu, vládne spokojenost se šestým místem?

Teď s odstupem času pozitivně. Po závodě jsem byla dost zklamaná a smutná, ale když si vezmu, že jsem ani v halové sezóně kvůli zdravotním problémům nechtěla závodit, jsem se 6. místem spokojená. I když samotný výkon nic moc.

Říkala jste, že závodíte raději s prázdným žaludkem - proč? "Nekručí" vám pak hlady?

Ano, je to tak, radši jdu do závodů hladová. Když se totiž najím, většinou se mi chce spát a to by nebylo dobrý zdřímnout si na sektoru. Takže většinou se najím naposledy zhruba čtyři až pět hodin před závodem a čím víc mi kručí v břiše, tím líp.

A po závodech se "odměníte" pořádným jídlem? Co jste si dopřála v Istanbulu?

Po závodě se moc neodměním, protože mám z celodenní hladovky tak scvrklej žaludek, že toho do sebe moc nedostanu. V Istanbulu jsem měla hlavně zákusky, já miluju sladkosti, a tam byly výborné dortíky, pudinky a ostatní dobroty.

Míváte na větších závodech trému?

Já neřeším, jestli je to větší závod nebo jen veřejné závody v Čechách, jsem hrozně nervózní kdykoliv. Nevím, čím to je, ale já jsem strašný nervák. Většinou se uklidním po prvním závodním skoku, ale do té doby na mě skoro nikdo nesmí promluvit.

Vezla jste si z Čech talisman nebo máte nějaký rituál v den závodu či před startem?

Nemám přímo talismany, ale mám takový zvyk, že co najdu během závodu na zemi - od špendlíku přes různé šrouby, matice nebo hřebíky z treter, tak to si schovám do batohu pro štěstí. Už ani nevím, kdy jsem s tímhle začala. Co se týče rituálů, tak v den závodu si nalakuju nehty, abych ladila s barvou dresu, takže teď v Istanbulu to byly modro-bílo-červené nehty. Pak většinou hodně studená sprcha, abych se probudila, pak si pustím hudbu a začnu se oblíkat. Jsem dost pověrčivá, takže vždycky, když odcházím z pokoje, vycházím jedině pravou nohou. I kdybych zapomněla tretry, nevracím se, radši pošlu někoho jiného, aby mi je donesl. Taková blbost, no.

Petra Soukupová, Tomáš Nohejl

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika