Článek
Máte z maratónské premiéry dobrý pocit?
Určitě, bavilo mě to. Jen těch posledních pět kilometrů je o vůli a o hlavě a to jsem měl, takže dobrý.
Bolí vás po doběhu něco?
Puchýř na chodidle. V půli závodu jsem si říkal, že to bude hrozný, ale vydržel. Tak se budu muset podívat, co tam mám.
Tempo jste zvolil optimální?
Bylo vyrovnané, posledních pět kilometrů jsme ještě zrychlili, takže jsme zvolili dobré tempo.
Pomáhalo vám, že jste běžel v tříčlenné skupince s kamarády?
Drželi jsme při sobě, s Tomášem Votavou jsme doběhli spolu, jen David Horák nám utekl, ten je rychlejší.
Žádnou krizi jste neměl?
Velkou ne, jen trochu na 40. kilometru. To už je jako posledních pět minut ve fotbale, když člověk nemůže a musí udělat sprint přes celé hřiště, také musí tu hlavu zapojit. Maratón je v tom podobný.
Myslel jste na to, že spěcháte do Turína na oslavy?
Ani moc ne, při prvním maratónu spíš člověk myslí na to, jak to odběhnout. Prezident klubu mi říkal, abych to zaběhl za tři hodiny a byl jsem tam včas, ale to jsem nemohl. (úsměv)
Budete víc slavit titul Juventusu, nebo svůj maratón?
Určitě titul Juventusu. Vrátili jsme se ve velkém stylu, jsme tam spolu s prezidentem druhým rokem a jsem moc šťastný, že to takhle dopadlo. Dokázali jsme, že Juventus je silný. Oslavím to společně, ale budou mi asi dneska stačit dvě piva...
Bylo těžší ukončit fotbalovou kariéru, nebo se odhodlat k maratónu?
Jsou to rozličné věci, ale měl jsem velkou trému, asi větší než třeba při penaltě v semifinále mistrovství Evropy. Tady člověk neví, co čekat, na hřišti jsem doma.
Zopakujete si maratónskou zkušenost za rok?
Kluci určitě něco připraví, záleží, kolik budu mít času.
