Článek
V minulosti jste tu hrál golf, jezdil autem po letišti, ale letos jste své mimosportovní aktivity výrazně omezil. Všechno podřizujete olympiádě?
Je to tak, snažím se zůstat čerstvý. Musím být opatrný, po celý rok jsem výrazně reguloval všechny své aktivity.
Bylo to těžké? Zájem o vás je obrovský?
Ale já mám kolem sebe skvělý tým lidí, takže se můžu koncentrovat na každodenní trénink. A já se tlaku nebojím, běhání je pro mě zábava.
Co se vám z předchozích pěti startů v Ostravě vybaví?
Dvě věci. Špatné počasí a skvělí diváci.
Letos si ale zatím na počasí v Ostravě nemůžete stěžovat.
To je pravda, takové jsem tu ještě nezažil. Hlavně ať vydrží do pátku, pak snad navážu na to, jak rychle jsem sezónu začal. (pozn. red.: vede letošní tabulky časem 9,82 s)
Netajíte, že vaším cílem je stát se sportovní legendou. Čeho musíte dosáhnout na olympiádě v Londýně, aby se vám to povedlo?
Když zopakuju to, co v Pekingu, budu určitě rád. Zatím se mi v přípravě daří, i trenér je spokojený, tak už jen musím zůstat soustředěný.
V čem se může nejrychlejší muž planety ještě zlepšovat?
V technice. V poslední době jsem hodně pracoval na startu a také na síle. Myslím, že po téhle stránce jsem se hodně zlepšil.
Takže byste měl vylepšit i svůj světový rekord?
Až se dostanu do ideální formy, tak určitě můžu. Ale v Ostravě ještě ne, je moc brzy. Do olympiády mám ještě dva měsíce, času je dost.
Právě kvůli nepovedenému startu jste byl diskvalifikován ve finále loňského mistrovství světa v Tegu. Jak se to na vás podepsalo? Budete v Londýně opatrnější?
Poučil jsem se. Jsem trpělivější, v Tegu jsem byl překvapen, co se stalo. Prostě jsem ztratil koncentraci, byl jsem příliš horlivý. Vím, proč se to stalo, takže mě to neovlivní, teď už budu pořádně koncentrovaný.
Připraveni jsou ale i vaši soupeři. Z koho máte největší obavy?
Určitě to bude skvělá sezóna, ale nikdy se nemůžete soustředit jen na jednoho soupeře. Když mám formu, nedívám se po ostatních.
Protože jste neporazitelný?
Když budu v dobré formě, tak mě v Londýně nikdo neporazí.
Jaký čas k tomu bude třeba?
To teď nedokážu říct. Podívejte se na Ostravu, jak se tu mění počasí, v Londýně také nikdy nevíte, jaká bude teplota. Pro mě je důležité vyhrát, ne čas.
V Tegu získal zlato na stovce váš tréninkový partner Yohan Blake, v této sezóně se zatím k vašemu vzájemnému souboji neschyluje. Proč?
Možná naši agenti nechtějí, abychom se potkali, navíc každý máme trochu jiný tréninkový program. A nechcete se potkávat s elitními soupeři, když nejste v ideální formě, protože případnou porážkou byste ztratili psychologickou výhodu. Ale v tom hlavním závodě se potkáme. Jsme s Yohanem dobří přátelé, rozumíme si, občas se vídáme i mimo trénink.
V Ostravě se potkáte i s Britem Dwainem Chambersem, který se vrátil po dopingovém trestu. Jak vycházíte? Kdysi jste spolu i trénovali...
Často jsme spolu mluvili, je to fajn kluk. A pro mě jsou důležitá pravidla, pokud mu umožnila, aby se vrátil, je to v pořádku. Když se postavíme na start, bude pro mě hrozbou jako ostatní soupeři.
Bude pro vás v Londýně důležitější stovka nebo dvoustovka?
Oboje je důležité, ale stovka je prostě má láska. Ta pro mě bude klíčová. Teď se zaměřuju na stovku, 200 metrů ale poběžím v Monaku a pak na jamajské kvalifikaci.
Vnímáte velkou rivalitu mezi jamajskými a americkými sprintery?
Určitě, byla už přede mnou, my ji držíme. Mě hlavně těší, že teď je Jamajka nahoře, tak ji tam chci udržet.
Čím to, že má teď Karibik navrch?
Těch důvodů je hodně. Na Jamajce se soutěží odmala, kdybyste viděli už školní závody, kolik je tam talentů a každý chce vyhrát. Je to jako malé mistrovství světa, baví mě to sledovat.
Americký sprinter Wallace Spearmon říkal, že jste spasitelem atletiky a především vaší zásluhou se o ni zvedl zájem. Souhlasíte s ním?
Slyšel jsem to, tak to možná bude pravda. (úsměv) Snažím se pomoct nejen sobě, ale celému sportu. Atletika se mění a zlepšuje, zájem stoupá, z toho mám radost.
Mimochodem, Jamajka byla teď přijata za člena Mezinárodní hokejové federace IIHF. A vy jste tu dostal kdysi od Jaromíra Jágra jako dárek hokejku. Začnete hrát?
(dlouho se směje) To je pravda. Pamatuju si, jak jsem byl překvapen, když jsme tu koukali na sportovní zprávy a byl tam hokej. U nás to přece nejde hrát, musí trénovat někde v cizině. Asi je pošlu trénovat do Česka, ale já s nimi hrát nebudu, to vím jistě. (zase se směje)
